24.4. Do or die

Pondělí v 17:50 | Effy |  Jídelníček
study, school, and book image
Znovuobnovení vztahu bylo asi nejlepším řešením. Snažim se na to moc nemyslet, ale přece jenom o tom párkrát padla řeč. Je mi nepříjemný si to připomínat. On se pokaždý naštve, když zmínim, že mi ublížil. Ať si v tom případě nechá ty kecy, že by to nikdy neudělal. Už se stalo. Zas mu psala bejvalka, asi jí brzo nakopu, začíná mě srát. Je k smíchu, jak se vtírá. Ubožačka. Celej týden byl fajn, jedny z nejpěknějších dní, co jsme spolu. Po dlouhý době jsem si říkala, jak moc jsem šťastná. Je to až podivný, čekala jsem, že bude ještě hodně dlouho odtažitej. Kámoška se diví, že s nim ještě jsem po tom, co mi udělal. Jenže já mu taky ublížila, zklamala jsem ho. Je to těžký.
Velikonoce byly pěkný, ale smutek mě přešel až v pondělí večer. Až do čtvrtka bylo všechno fajn. Odpoledne mi napsala kámoška, že mě asi nepustí k maturitě. Šílela jsem, totálně. V pátek jsem si šla absenci vyžehlit za tělocvikářkou. Pohoda jahoda, ale taky jsem měla dost velký obavy. Nultá utekla jak nic, pak jsem půl hodiny čekala na němčinářku. Omluvila jsem se, nic jinýho jsem ani udělat nemohla. Nakonec se rozhodla, že mě teda klasifikovat bude. Měla jsem chuť pořádně ji obejmout :D. Tohle by žádnej jinej učitel neudělal. Třídní z toho málem měla infarkt. Já ho málem měla taky, když mi učitel na zemák řekl, že mám moc velkou absenci na to, abych k maturitě mohla. Ještě že už končíme, jináč by mě ty jeho srandičky asi brzo zabily :D. Děják mám za sebou, teď už jen fucking angličtina.
Fajn je, že se mi vrací zpátky moje ztracená fyzička, sláva! Hodně boxuju a začala jsem posilovat s činkama, takže pozooor :D. Od zítřka budu psát jídelníčky a určitě i svoje cinty, protože se teď prostě potřebuju ventilovat, když mám takový množství učiva :D. Teď si jdu zaběhat a pak konečně box♥:D.
 

13.4. Your tears don't fall, they crash around me

13. dubna 2017 v 23:42 | Effy |  Jídelníček
quote, rose, and grunge image
Během několika málo vteřin se mi celej svět roztříštil na kousíčky. "Sbal se a vypadni," nechtěla jsem věřit, že by tohle někdy řekl. Vždycky jsem tvrdila, že slova bolí víc než rány, ale po dnešku o tom začínám pochybovat. Takovou facku jsem v životě nedostala, kopanec do břicha jsem dostala naposled ve třetí třídě a škrtil mě naposled bejvalej mý nejlepší kámošky, asi ve třinácti letech. Plivl mi do ksichtu, vysmíval se mi a strkal do mě. Mám podlitiny na rukou, tvář celou rudou. Jak tohle vysvětlim doma? Kdyby táta věděl, co se stalo, zabil by ho. A to myslim vážně. Můžu si ale za všechno sama. Vim, že jsem to posrala a kdybych teď byla na jeho místě, taky bych šílela... jenže já se do něj zamilovala, strašně moc, takže by šla moje abnormální tvrdohlavost stranou. Cejtim se sama, jsem sama. Doprovodil mě domů. Kdyby ne, asi by mě srazilo auto, nic kolem sebe jsem nevnímala. Nikdy jsem si nedokázala představit, jak děsně moc bolí zlomený srdce. Člověk je jakoby otupělej, soustředí svý myšlenky jenom na tu strašnou situaci a tím si do očí žene slzy. Nemám ani to nejmenší tušení, co budu dělat. Zoufalost, to je jeden z mnoha negativních pocitů, který právě cejtim. Mám pořezaný předloktí. Ani nevim, kdy jsem to udělala. Všechno je odporný, celej svět. A já nejvíc.

11.4. Better things are coming

11. dubna 2017 v 9:54 | Effy |  Jídelníček
summer, friends, and girl image
Seděla jsem v kuchyni, dívala se z okna na červánky, kterýma hořela obloha, při tom jsem si psala s P. Přítel asi spal. Musela jsem mu napsat, šlo o maturitní otázky. Pak jsme si teda začali psát dál, ale nic důležitýho. Přesto jsem si připadala hrozně. Jako bych se dopouštěla něčeho špatnýho. Je vůbec možný někoho tak moc milovat? Přestali mě zajímat ostatní kluci. Říkám si, že je to asi špatně. Jsem často protivná, když takhle přemejšlim, ale já mu nemám co vyčítat. Možná o dost horší je fakt, že on tak moc zamilovanej neni. Přece jenom měl přede mnou dva vztahy, má zkušenosti a asi to prostě celkově prožívá jinak než já. Fakt mu to ale nemám za zlý. Vždycky ten jeden miluje víc, ať už si to jeden z páru připouští nebo ne.
Tak tohle teď řešim já, dvě hodiny před maturitním slohem. Nejsem úplně v klidu, ale zas si říkám, že když nejde o život, tak jde o hovno. Od tý doby, co byla mamka v nemocnici, si to říkám často. A je to tak.
S největší pravděpodobností budu psát hrozný kydy a předem lituju toho chudáka, co to po mně bude muset číst. Třeba se zrovna dneska zadaří, uvidíme. Nesnášim, když někam musim jít slušně oblečená. Obleču si legíny se zipama a černý krajkový triko, k tomu si vezmu baleríny a polibte mi, fakt si nebudu v týhle zimě brát šaty nebo sukni omg. Skočim si do obchodu pro dávku kofeinu a půjdu na to. Zas tak moc ten sloh nehrotim... Ale každopádně doufám, že tahle první maturitní zkouška bude úspěšná stejně jako ty ostatní.

mandlová ovesná kaše
corny tyčinka
kuřecí plátky, brambory
mrkvový salát
698 kcal

Blogilates♥ Apr 2017
 


3.4. Den skončil, ale mně je fajn

3. dubna 2017 v 18:20 | Effy |  Jídelníček
april, bloom, and quotes image
Vzpomínám na ty bezesný noci. Na to, jak jsem v půl jedný ráno poslouchala Cobaina a byla myšlenkama úplně mimo. Ráno to samý, k tomu jsem popíjela mátovej čaj. Prohlížela jsem si nový jizvy na předloktí. Těch bylo. Kapky deště burácely do okenic a mně se nikam nechtělo. Byla to spíš cesta jako na popravu, akorát jsem netušila, co mě čeká. Všechny ty dny byly něčim zvláštní.
Teď je všechno jinak. Ráno ospale míchám kafe, při pomyšlení na školu pomalu propadám depresi a místo jizev si prohlížim tmavý kruhy pod očima, který jsou občas teda fakt libový :D. Za měsíc maturuju, za týden píšu maturitní sloh. Bože, dej mi sílu!
S přítelem jsem si snad všechno vyjasnila, doufám teda. Příští týden jdeme slavit kámošovo narozky. Bude tam dost lidí, co jsou starší než já, takže žádný ožíračky vážně neplánuju, to by byl trapas. Jen mě štve, že zrovna v ten večer bude ve vedlejším městě skvělá akce, na kterou jsem strašně moc chtěla jít.
Poslouchám Nirvanu, dívám se z okna na ten šedivej deštivej den a přemejšlim. Trochu splín. Proč vždycky chceme to, co v danou chvíli nemůžeme mít?

1.4. Fuck them, exclamation point!

1. dubna 2017 v 23:51 | Effy |  Jídelníček
pulp fiction, quentin tarantino, and uma thurman image
Jako na horský dráze. Chvíli nahoře, chvíli dole.
"Pamatuješ, cos tenkrát řekla?" "Že s tebou nebudu, když s tim nepřestaneš?" "Jo. A vidíš, stejnak se mnou jsi.", tohle mě tak trochu vzalo. Prostě jsem doufala, že jsem pro něj důležitější. Mohla bych ho prosit, mohla bych od rána do večera škemrat, aby přestal, ale stejnak mi to akorát pokaždý slíbí a za tejden se to bude opakovat. Jsem z toho smutná. Můžu si za to sama. V těhle chvílích si říkám, že jsem to měla ukončit dřív, než to začalo. Pak se zklidnim a jsem naštvaná, že jsem vůbec na něco takovýho myslela. Co dál?
Oblíkám tričko Pulp Fiction, kraťasy a nakonec pomalu oblíkám podkolenky. Nazouvám tenisky, mobil a klíče strčim do kapsy, zabouchnu dveře a padám ven. Kudrnatý vlasy zkroceny žehličkou. Na hrudi cejtim přívěsek ve tvaru srdíčka. Od přítele. Všechno jsou jenom okamžiky. Jít pomalu městem a přehlížet detaily. Piju oblíbenej energy drink. Starosti jsou fuč. Aspoň na chvíli. A ke štěstí mi chybí už jenom bejt v balíku.
Toužim po všem... a přitom po ničem.

30.3. Bůh sestoupil z nebe a ty sviňský koule zastavil

30. března 2017 v 13:03 | Effy |  Jídelníček
girl, white, and bed image
Věci mi tak nějak vychází, ale ne vždycky je to podle mých představ. Zítra to bude osmej den, co nechodim do školy. Blbý antibiotika... Vůbec nemůžu chodit ven a ještě další dva týdny nemůžu cvičit. Tak to jsem samozřejmě hned v pondělí porušila, protože je ze mě kus špeku. Cpu do sebe ohromný množství hormonů a jsem příšerně zavodněná. Přítel si všiml. O víkendu ten hnus doberu a doufám, že už nikdy tyhle problémy mít nebudu. Asi taky vysadim HA, protože mi vážně vůbec nesedla. Nejhůř snášim právě to zavodnění, vypadám prostě strašně.
S přítelem je mi fajn, moc se teď teda nevidíme, ale vynahradíme si to. Důležitý je, že jsem konečně prorazila ten blok, co jsem v sobě měla. Nedokázala jsem říct, co mi vadí. Vlastně pořád k tomu mám odpor, je mi nepříjemný mluvit o svých pocitech, ale bez toho by ten vztah šel hodně rychle do kytek. Tý svý apatie se asi nikdy nezbavim, ale fakt se moc snažim, abych mu svoji lásku dávala najevo. Neni to snadný, jenže já o něj přijít nechci, takže se budu muset dál snažit. Občas si říkám, kde se v něm bere ta trpělivost, kterou se mnou má. Ale jeho je taky dost, na to nesmim zapomínat :D.
Odpoledne vyrážíme na KoRn! Pááni, tak moc se těšim! Vloni jsem se těšila na SlipKnoT a měla jsem z toho stejný pocity, jako právě teď. Natěšenost a nervozita dohromady. Tak snad všechno klapne a my si koncert užijeme.
Jak to mám s jídlem? No, abych byla upřímná, je to na dvě věci, na tu jednu víc. Zase se ale začnu snažit, protože takhle se sebou spokojená nejsem.
Měla jsem nedávno období, kdy jsem neustále brečela, ze všeho jsem byla zdeptaná. Bála jsem se, jak to se mnou bude dál. Neměla jsem nejmenší chuť něco se sebou začít dělat, flákala jsem školu a pořád se nervovala. Už ani nevim, kdy se to celý přehouplo zpátky k lepšímu, ale jsem hrozně ráda. Teď je mi přímo skvěle. Pomalu se blížim do velkýho finále, za měsíc dostanu svoje psolední vysvědčení. Pak už mě čeká "jen" to maturitní. Tak moc se těšim, až to budu mít za sebou.

müsli s mlíkem
míchaná vajíčka, pečené brambory
731 kcal

posilování zadku a nohou, tanec

6.3. Dead memories

6. března 2017 v 22:40 | Effy |  Jídelníček
flowers and tulips image
Další bitch, co se mě marně snaží nasrat. Polib si prdel, krávo. Vážně nechápu, jak může bejt někdo tak šíleně závistivej. Na základce byla jednou z "hvězd třídy" a teď se asi nějak nemůže smířit s tim, že vypadáme 15796432x líp než ona, obě máme přítele, jsme spokojený a hlavně žádný ošklivý šedý myšky jako na tý stupidní základce. Ona se vůbec nezměnila, teda až na účes, má teď krátký vlasy. Je pořád stejně tlustá, možná dokonce o něco víc, taky neustále běhá jak ocásek za svojí kámoškou, rejpe do lidí, je furt závistivá a svym způsobem neskutečně ubohá. Čumí na mě jak trubka, vztah nám vůůůbec nepřeje a s mym přítelem se posledně vyfotila, dala si to na insta a schválně o tom mluvila před mojí nejlepší kámoškou. Tohle bych očekávala u třináctiletých pipinek, ale v devatenácti letech je to spíš ostuda. Jasně, tahle hra se dá hrát ve dvou, ale moje hrdost mi prostě nedovolí shazovat se k něčemu tak trapnýmu :D. Fuck.

Přítel slíbil, že už nebude chodit do toho zkurvenýho "klubu" (je to ve skutečnosti hroznej pajzl, kde se schází fetky a špíny, ale pod silnym vlivem alkoholu je to tam hrozně fajn :D), tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. Možná konečně pochopil, že s nim vážně nebudu, když mě bude neustále nasírat. Kdybych tam šla pařit já jakože jenom se svojí kámoškou a nakonec by byla na insta fotka nás dvou a nějakých frajírků, tak by se se mnou rozešel.

Zasedl si na mě učitel. Pořád se mu něco nelíbí, dneska si na mě zase vymyslel úplnou hovadinu. Kámoška řekla, ať ho vůbec neřešim, ale já na tohle nejsem zvyklá. Navíc s mojí přehnanou citlivostí je to úplně na hovno, protože jednou zvýší hlas a já mám knedlík v krku :D. Netušim, co mám dělat. Mám na tenhle týden spoooustu učení, tak to musim zvládnout. Naučila jsem se o jarňácích skoro celej zemák, aby učitel zas nepindal, ale pochybuju, že je to platný. Nechci, aby na mě byl takovej, nic jsem neudělala.

Kvůli tý pitomý HA se cejtim jak vdolek. Váha stoupla o dvě kila po prášcích, který mi měly zastavit ms, po HA žádný změny na váze nezaznamenávám, ale vážně jde vidět, že jsem taková "zavodněná". Konečně už můžu cvičit, takže doufám, že zase splasknu. Tak jsem si řekla, že 43 kg by pro mě byla úplně perfektní hmotnost. Dokázala jsem v minulosti zázraky, tak proč by to nešlo i teď.

Když jsem usnula u přítele, napsal mi kolem půl druhý ráno P. Přítel to viděl a naštval se, pochopitelně. Byl to vyloženě zákon schválnosti, protože si asi tak čtvrt roku nepíšem a najednou zničehonic napsal jako za starých časů, v nekřesťanskou hodinu -.- :D. Taky bych byla šíííleně naštvaná, docela ho chápu. Jenže za to fakt nemůžu, to by zas mohl pochopit on. Tak se se mnou zase hádal a já už si připadám vážně zoufalá. Tohle je marný, ty jeho náladičky mě budou deptat pořád. Snad nikdy jsem kvůli nikomu tak často nebrečela. Postupně se ze mě stává troska, vypadám fakt strašně. Ještě před víc jak půl rokem jsem byla oukej, ale teď... děs a hrůza. Nerada se na sebe dívám do zrcadla, v odraze vidim úplně jinou holku. Já už to dál nevydržim, úplně mě vysává. Vim, že to bude hrozně moc bolet a taky bude trvat dost dlouho, než se z toho dostanu, ale já už v tomhle vztahu žádnou perspektivu nevidim. Lepší to nebude, zvykl si na moji přehnanou toleranci a to je špatně. On se pak skvěle baví a já doma brečim, že jsem přesně takovej vztah nikdy nechtěla.

Mám v plánu velkou věc, chci si konečně splnit přání. Celej červen a červenec budu dřít, abych mohla v srpnu na vysněnou rhinoplastiku. Pro mě je to dost důležitý, odmalička jsem musela čelit posměchu. Vlastně i teď se kolikrát najde nějakej ústavák, co si na mě potřebuje vyléčit svý komplexy. Je mi jasný, že to spousta známých odsoudí hned, co to vyslovim, ale já bych byla ráda, kdyby se trochu vžili do mý kůže. Fakt to neni malichernost a vyhozený prachy za nějakou stupiditu si představuju jinak. A taky je to moje věc, žejo. Zatim to vidim tak, že po maturitě půjdu nejdřív na brigádu, pak bych se tam nejspíš nechala zaměstnat a mezitím si hledala lepší práci. Vzhledem k tomu, že můj současnej vztah nemá ani tu nejmenší šanci vydržet do konce školního roku, zvažuju práci letušky. Vlastně je to takovej sen. Ale času dost.

Moc mi chybí moje starý já. Březen až září 2016, to bylo moje nejšťastnější období. Úplně slyšim Vermillion Pt. 2 a vidim, jak jsem celá šťastná odcházela z autoškoly za krásnýho dubnovýho odpoledne, nebo taky prosluněnej vodák, cvičení, samý zdravý jídlo, můj nástup na brigádu... achjo♥. Asi je čas pomalu se začít vracet zpátky do starých kolejí. Momentálně mě zase straší myšlenky typu "už nežer, jsi tlustá, koukni na ty špeky", takže je nejvyšší čas něco začít dělat.

přesnídávka
freestyle chlebíčky
maxinuta
míchaná vajíčka s žampiony
čokoládová ovesná kaše, maxinuta
895 kcal

Blogilates♥ Mar 2017, box + trénink

1.3. Happy

1. března 2017 v 23:45 | Effy |  Jídelníček
spring, march, and flowers image
První březnovej den byl ve znamení učení, taky jsem si ale pěkně zacvičila a nakonec jsem byla s přítelem. Problémy jsou za náma, tak snad už bude jenom dobře. Pozitivní energie se mě dneska drží od probuzení, tak snad se bude dařit. Během posledního týdne jsem se naučila skoro všechny otázky na zemák, mám dočtenou další knížku a vypadá to, že všechno stihnu dřív, než jsem plánovala. O víkendu mě čeká odměna ve formě dalších triček s oblíbenými kapelami^^ Já tu maturu dám hnedka v květnu, protože týden po ústních jedu na Rammstein a chci být fakt maximálně uvolněná, žádnej stres. Pak mě čeká SOAD, Linkin Park, rockový fesťáky a další akce. No a mít tři měsíce naprosto bestarostný prázdniny?! To je prostě boží! :D I když to vypadá, že půjdu aspoň na brigádu, ať mám stranou našetřeno něco málo na byt. Tak tohle je moje motivace :D. Mám z toho množství učiva v hlavě úplně vymleto, ale jedu dál, dokud jsem jakž takž při smyslech. Učit se do rána už ale nebudu, to jsem zbytečně přehnala. Pak se cvičí jedna báseň, když mě nic netíží. Od příštího týdne nejspíš začnu chodit do fitka, takže trénuju, abych si neudělala ostudu. Další možnost je, že bych tu permici využila až v červnu, kdy budu mít volno. No, uvidim. Každopádně, začínám se zas vracet do formy a je naprosto boží sledovat, jak se mý tělo postupně mění.

žampiony, brambory
čokoládová ovesná kaše, PB
671 kcal

Blogilates♥ Mar 2017, stínování

28.2. Cesta

28. února 2017 v 23:57 | Effy |  Jídelníček
nature, travel, and camping image
Stalo se toho dost za dobu, co jsem se neozvala. Nenapsala jsem ani řádku, protože jsem zkrátka nedokázala formulovat svý myšlenky. Teď to neni o moc lepší. Mám v hlavě neskutečnej zmatek. Uvědomuju si, jak moc jsem do sebe uzavřená a že tim přítel trpí. Nedokážu bejt upřímná, říct mu narovinu, co mě štve. Jde o to, že mám strach ze zklamání. Nechci, aby kdokoliv na světě viděl, jak šíleně moc jsem zranitelná. Jenže pak to vypadá, že nemám žádný city a místo srdce kostku ledu.
Nějak jsem shrábla veškerou odvahu a řekla mu aspoň část z toho, co mi leželo na srdci. Chvíli se zdálo, že se rozejdeme. Pak se venku rozpršelo, kapky deště burácely do okenic. Už byla tma. Doprovodil mě domů. "Miluju tě." "Já tebe víc.", takže asi dobrý no. Prej tomu dáme šanci.
Zdravotní problémy jsou už snad za mnou, ve škole mám ale peklo. Nechci to rozebírat, jen prostě doufám, že učitelé nebudou svině a nebudou mi dělat zle. Tak jsem zvědavá, kdo z nich se ukáže jako frajer a kdo naopak jako podrazák.
To nejšpatnější vůbec je, že zase toužim po štíhlounký postavě. Chci být znovu lehká jako dech. Bohatě by mi stačilo mít 43 kg jako v prváku. Co tak najednou? No, začala jsem brát antikoncepci a mám strach, že hodně přiberu, respektive si myslim, že už jsem přibrala. Mám pocit, že to vidí i přítel, což je pro mě snad ještě horší. Druhá věc je ale box. Hrozně moc mě to baví a když nebudu mít potřebný svaly, tak můžu skončit. Ve všem mám bordel.
Tak si říkám, že se okamžitě musim vzchopit a vyskočit zpátky nahoru, jináč ze mě bude troska. Na začátku vztahu jsem byla sebevědomá, silná a dařilo se mi, chci to všechno vrátit. Chci být zas boží. Hrozně se mi líbilo sklízet jednu lichotku za druhou, slýchat chválu ze všech stran. Abych toho neměla zítra moc, půjdu se učit už teď. Za pár minut je tu novej měsíc, možnost novýho začátku. Nová cesta.

8.2. Láska jebe ale tebe ne

9. února 2017 v 13:58 | Effy |  Jídelníček
skins, cassie, and grunge image
"Proč jsi zase nebyla ve škole?"
"Co ti zase bylo?"
"Proč nechodíš do školy?"
"Ty na tu školu dobře sereš."
"Flákala ses, co?"
"Proč jsi zase nebyla na semináři?!"
"Prej máš chodit na seminář."
"Chybíš nějak často."
A nechcete si všichni společně udělat menší výlet do prdele? Dementi.
Strach mě přece jenom donutil zajít si na gyndu. Měla jsem šílenej strach, sama o sebe jsem se asi ještě nikdy nebála, teda aspoň ne tolik. Krvácení neustávalo. Už jednou mi doktorka řekla, že mi hrozí anémie. Takže musim brát železo, aby mi nebylo tak blbě, jenže ono se to stejnak příčí s práškama, který beru. Dva tejdny musim žrát brutální prášky, ze kterých mám šílený křeče, je mi na zvracení a bolí mě hlava. Pak mám poprvý najet na antikoncepci. Dostala jsem to hned po šesti dnech znovu, celkově mám cyklus strašně rozházenej. Ale takový zásahy do těla jsou přece nemožný ne? Lituju, že jsem na ty prášky kejvla. Jo, bojim se, že začnu tloustnout.
Mám nepřekonatelnou chuť se pořádně ožrat, ale nemám prachy, vlastně šíleně nenávidim veškerej chlast, přítel by byl děsně nasranej a zas bych byla jak polívka. No tak nic. Možná jen potřebuju něčí společnost a takovejch sedm osm panáků by během chvíle dokázalo nahradit celou partu lidí.
Se školou je to na dvě věci. Proč se letos nemůžu vyšvihnout jako vloni? Je ze mě flákač. Začala jsem zase pořádně cvičit, ale vážně bych se měla víc soustředit na učení. Jo a hubnu. Je to zvláštní, stravuju se pořád stejně. Byla jsem za mamkou v nemocnici. Nemůžu ji vidět v takovym stavu, to mě ničí.
Potřebuju si promluvit s přítelem. Možná občas přemejšlim až moc a pak mám zbytečně špatnou náladu. Taky mám ale jistý obavy a já chci mít prostě jasno. Je až nemožný, kolik lidí svýho partnera podvádí, nestačim se divit. A říkám si, jestli si píše s jinýma holkama jenom ten můj, nebo jestli to dělaj i jiní zadaní kluci. Přítel mi dělal scény jenom když mi napsal spolužák, tak jsem si přestala psát se všema kámošema, ale on vesele pokračuje. Pak píše mně a má zničehonic výbornou náladu, až mě tim sejří a je prostě na pěst -.- :D. Sama to znám, když jsem se scházela normálně s D a psala si pořád s P. P mě něčim rozesmál nebo napsal něco děsně cute a hned jsem byla jako jinej člověk, když jsem odepisovala D. Přišlo mi to ale nefér a dost hnusný no. Řekl mi, že by mě nedokázal podvádět, protože si neumí představit, že bych mu to udělala já, nelíbilo by se mu to. Tak ne asi. V úterý jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že byl v pátek v klubu. Lhář. Vážně by si měl uvědomit, že se vždycky všechno dozvim. A zrovna v ten den jsme se s kámoškou smály, že by byl průser, kdybysme šly pařit a nic jim neřekly. Včera už to bylo fajn, asi se k tomu nechtěl vracet. Moc dobře věděl, že to posral. Byl jako vyměněnej. Uvědomuju si, že kdybych ho ztratila, tak jsem zase zpátky na dně. Cejtila jsem se hrozně opuštěná, jako bych všem byla na obtíž. Když mě kámoška někam vytáhla, bylo mi jasný, že je to jen z lítosti. A taky mi nikdo neříkal, že mě má rád nebo že mě miluje. "Jsi krásná. Nejkrásnější.", tohle jsem poprvý slyšela od přítele.

müsli s mlíkem
mléčná rýže
518 kcal

Blogilates♥ Feb 2017

Kam dál