Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


3.9. I float away, but you're my gravity

3. září 2018 v 14:03 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
autumn, fall, and September image
snídaně: clz. rohlík s půlkou mazacího sýra
svačina: skořicový šnek, 6 čtverečků čokolády joo, tim jsem to posrala -.-
oběd: x
svačina: polívka do hrnečku
večeře: míchaná vajíčka, 2 plátky chleba, paprika
pití: voda, pepsi, zelený čaj

pohyb: JM 30 Day Shred level 1- day 6th
 

10.8. Za zdí

10. srpna 2018 v 23:19 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
beach, summer, and shell image
snídaně: celozrnný rohlík s mazacím sýrem, energy tyčinka
svačina: müsli tyčinka
oběd: kefírový mlíko
svačina: zmrzlina
večeře: sójové kostky s clz. kuskusem a žampiony
pití: mattonka, big shock

pohyb: kliky, výpady

23.7. Prázdnej sex

23. července 2018 v 20:40 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
snídaně: vločky s mlíkem, borůvky, skořice
svačina: celozrnný rohlík s mazacím sýrem
oběd: kuřecí vývar, sójové kostky s rýží a kurkumou
svačina: čokoládová tyčinka
večeře: protein
pití: dobrá voda malina

pohyb: Blogilates♥ Jul 2018
 


26.6. Lithium

26. června 2018 v 22:54 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Image by Christine
snídaně: selský jogurt
svačina: kousek makovce
oběd: fazole, 3 plátky clz. chleba
svačina: jogurt, nanuk
večeře: 2 tousty se salámem, sýrem a kečupem
pití: voda s citronem

pohyb: posilování rukou

25.6. Pondělí

25. června 2018 v 22:32 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
denim, fashion, and girl image
snídaně: jogurtový pití
svačina: x
oběd: fazole, 3 plátky clz. chleba
svačina: jogurt, půlka zákusku
večeře: 2 tousty se salámem, sýrem a kečupem
pití: voda s citronem, pepsi

pohyb: dřepy, výpady

16.6. Plastika

16. června 2018 v 15:19 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Červnový dny přinesly spoustu nečekaných zvratů. První červnová noc proběhla u přítele doma, druhá noc v baru. "Přitahuješ mě," tohle prostě z kámošových úst slyšet nechcete, obzvlášť, když je jeho přítelkyně vaše dobrá kamarádka. Už třetí týden za sebou jsem byla s D. Něčim mě strašně přitahuje, ale vim, že z toho nic víc než flirt nebude. Hrozně mě ten kluk mate, já fakt nevim, co si myslet. Proto radši moc nemyslim, akorát bych se vztekala, že nic neni podle mých představ. Už asi dvakrát jsem mu napsala první, ale že by to udělalo nějak velkej dojem se mi nezdá. A tak dám na radu jedný mý kamarádky, budu mrcha. Mrchy to maj v životě vážně mnohem snazší. Prostě si počkám, až přileze a jsem si jistá, že k tomu dojde.
S bejvalym jsme to zas dali dohromady. Voják je teď pro mě ale číslo jedna. Důvod je prostej, pochopila jsem, že větší štěstí už nejspíš nenajdu. On představuje všechny nenaplněný touhy a stačí jedinej pohled na jeho krásnej úsměv a taju, taju, taju.
Říkám si, že nesmim bejt takovej přizdisráč a nebát se reakce ostatních. Jsou to jenom lidi, stejně jako já. Sice občas zlí lidi, ale furt lidi. Táta mi nedávno řekl, že nemůžu bejt furt takhle slušná a jen na něco čekat, že takhle se nikam nedostanu a zaseknu se na jednom místě. Musim bejt mnohem průbojnější. Beru jeho slova na vědomí, tak uvidim, co z toho bude. Mám taky totiž abnormální tendenci všechno totálně posrat.
Byla jsem dva dny sama doma a nejvíc jsem bojovala s touhou jít všechno snědený jídlo vyzvracet. Brečela jsem jak blázen, ale zvládla jsem to. Dlouhou dobu jsem byla v pohodě, ale posledních pár týdnů se o hubnutí mluví dost často a to mě asi nějakym způsobem "vrací zpátky". Rozhodla jsem se, že se vrátim na váhu 45 kg, protože v tu dobu se mi hodně dařilo, pak uvidim, jak budu spokojená.
Mimochodem, mám za sebou rhinoplastiku! Splnila jsem si sen. Před pěti lety jsem byla v rámci jednoho školního projektu v Itálii, kde jsem se poprvý pevně rozhodla, že plastiku podstoupim. Bylo to v podvečer kousek od moře, už bylo celkem chladno. Všechny ty holky tam vypadaly jak modelky a já jak obluda, navíc s úplně zmrzlym červenym nosem :D. Tak moc mě štvalo, že se sama sobě nelíbim, až jsem fakt šla pod kudlu. Tři dny jsem trpěla, teď už mě štve jen to, že furt dejchám pusou, necejtim chuť žádnýho jídla ani pití, nemůžu moc mluvit a děsně se těšim, až si pořááádně umyju vlasy a obličej :D. Už jen dvanáct dní a novej život může začít. Trochu se bojim, že ani s novym nosem si nebudu připadat hezká, ale svěřila jsem se do rukou profíkovi, takže by to mělo být fakt boží :D.

sky, clouds, and moon image

31.5. Because you're mine, I walk the line

31. května 2018 v 18:38 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Před rokem jsem úspěšně odmaturovala. Jeden z nejlepších dnů mýho života, byla jsem na sebe pyšná nejenom já, ale i rodiče. Ráda na ten den vzpomínám. Myslela jsem, že to nedám, ale naděje umírá poslední a já zjistila, že když něco opravdu chci, tak to prostě dostanu.
Dokonalym příkladem je rhinoplastika. V pondělí jsem byla na konzultaci. Přes půl hodiny jsme lítali po Praze a hledali schovanou kliniku, takže na nervozitu nebyl ani čas. První dojmy? Skvělý, skvělý, skvělý! A co je úplně nejskvělejší? Čekací doba na operaci je minimálně měsíc, to v tom lepším případě, ale náhodou se zrovna uvolnilo jedno místo a já nastupuju za necelý dva týdny! Prostě paráda, vyhrála jsem to dobře :D.
Moje myšlenky byly za poslední tři týdny dost pomatený.
Další týden bez tvý přítomnosti a další sobotní noc strávená v baru. Rozešli jsme se v sobotu večer, na obloze ohňostroj. Bylo mi příšerně. V baru jsem poznala bejvalýho mý kámošky z gymplu. A další týden kluka, kterýho mi na podzim chtěla dohodit kolegyně z práce. Náhoda jak blázen. Věděla jsem, že ta moje emoční nestabilita přinese nějakej úlet. Nelituju, potřebovala jsem to. On je strašně sladkej a jsem moc ráda, že jsme se poznali a že mi právě on dělal společnost. Poslední květnový víkend přinesl usmíření. Nebylo to ale jen tak. Další pecka, která mě okamžitě totálně položila. Večer jsem šla chlastat, nemohla jsem to překousnout. Šílenej večer. Byl tam ten kluk, kterej mě minulej víkend balil a dělali jsme si naschvály. Je mi ukradenej, takže se mohl snažit, jak chtěl. Věděla jsem, že zas skončíme spolu a taky že jo. Nějak mi uvízl v hlavě a já ho z ní teď vůbec nemůžu odehnat. Nejraši bych ho umačkala, vypadá jak plyšovej medvídek :D.
Další komplikace tvoří voják, kterýmu jsem napsala, že tak nějak někoho mám a že by nebylo dobrý se dál scházet. Sral na mě celej měsíc a teď, když mě ztratil, chtěl by mě zpátky. Možná se uvidíme příští týden a vyříkáme si to. Nic víc ale nebude. Musim si uvědomit, že mám zas přítele. S nim je mi až na pár maličkostí bezvadně. Cítit jeho vůni a hladit ho po hrudi ve mně vyvolává nějaký speciální hormony, kdy mám chuť ho s úsměvem na rtech samou láskou umačkat a zároveň brečet, protože ho prostě miluju. Doprovodil mě domů a teď tu tak sedim nad timle textem a přemejšlim, jestli je vůbec možný, aby to všechno bylo ještě šílenější, než už to je. Květen byl měsíc lásky.

beautiful, flower, and flowers image

9.5. In pieces

9. května 2018 v 21:48 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Potřebuju obejmout, pohladit, slyšet, že mě má někdo rád. Dlouho jsem se necejtila tak moc sama, přitom mám kolem sebe poměrně dost lidí. Jenže já potřebuju TEBE. Stejská se mi a ani nevim, proč to tak je. Že bys mi dodával pocit štěstí pouhym úsměvem? Nejspíš to tak bude. Tvůj krásnej úsměv bych mohla sledovat celý dny. Nechci se zamilovat. Ne do tebe.
Rozchod bolí pořád a proto jsem ještě radši, že tě mám, i když jsi zase tak daleko. Doufám, že tebe neztratim nikdy.
Na rozchodu jsou nejhorší ty společný vzpomínky, protože se najednou stanou samotným peklem. A tak jdu městem a před očima mám tebe, jak se na mě křeníš a dáváš mi pusu pod každym rozkvetlym stromem na prvního máje.
Nějak to zvládnu, důležitý je se s tim nesnažit za každou cenu vypořádat. Prostě tomu nechám čas, nic víc mi nepomůže.
V dnešní květnovej podvečer jsem byla vlastním svědomím donucena jít běhat. Vůně posekaný trávy a přicházejícího deště mi připomněly, jak tohle miluju. Teď poslouchám Slipknot a myslim na to, jak jsem se měla skvěle a přece mi to bylo málo. Hnala jsem se za štěstím, až jsem potkala tebe a v tuhle chvíli tě miluju a zároveň proklínám.
Nějak mě ten život nebaví, protože ať se snažim sebevíc, je to k ničemu. Vždycky jsem byla průměrná a nevýrazná a cejtim, že to tak bude už napořád. Nevadilo by mi to, jen mě štve, že vážně veškerá snaha je zbytečná.
Koho zajímá, jestli jedno další světlo vyhasne? Na nebi miliónů hvězd.
always, feelings, and inspiration image

23.4. A ve vzduchu je jaro

23. dubna 2018 v 20:25 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Vůně jarního deště a šero nastávajícího večera. Úžasná kombinace. Miluju přírodu a strávila bych venku nad městem klidně celý hodiny. Hrozně se mi líběj ty kvetoucí stromy a pampelišky na louce.
Odhodlala jsem se zavolat přímo na kliniku. Teď už je to jasný, čeká mě rhinoplastika. Obrovskej krok v mym životě. Jsem nervózní a ani se tolik neděsim samotný operace jako toho, že nebudu s výsledkem spokojená. A taky mám obavy z hojení, protože nebudu moct nějakou dobu dýchat nosem, jen pusou, což je pro mě i při rýmě nemožný :D. 28. května jdu na konzultaci, což je pro mě důležitý datum. Vloni jsem byla na koncertě Rammstein a zrovna, když jsem seděla na schodech, přišla mi zpráva od vojáka. V tu chvíli se pro mě celej svět rozzářil a cejtila jsem se neskutečně šťastná. Jsem děsně sentimentální. No, takže jsem zvědavá, jak to celý dopadne.
Co se vojáka týče, asi brzo přijde konec. Jsem z toho smutná, ale co můžu dělat? Co oči nevidí, to srdce nebolí. Přítel mi dává pořádně zabrat, ale momentálně to vypadá dost nadějně, takže doufám, že nám to takhle pěkně vydrží snad co nejdýl. Nejlíp už napořád. Přemejšlim, jak je možný se pořád dokola zamilovávat do jednoho jedinýho kluka. Víc a víc, i když už je dávno můj. Myslim, že jsme se vzpamatovali včas, už nemůžeme čekat na zítřek.
Snažim se uklidnit to peklo, co vládne uvnitř mě, ale teď jsem ještě moc slabá. Potřebuju ještě chvíli vydržet a bojovat. Hodně jsem se za poslední rok změnila. Nelituju ničeho. Mám pocit, že zvládnu všechno na světě.

https://data.whicdn.com/images/283741463/large.jpg

31.3. Život chutná jako vanilková kola

31. března 2018 v 23:23 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Březen je u konce a od začátku měsíce se dějou strašně zvláštní věci. Jednou z nich jsou mý city k vojákovi. Každá chvíle s ním je pro mě hrozně důležitá a každý loučení je smutný. Jenže u něj mám jistotu, že se zas vrátí. Je nám spolu hezky. Všechny zamilovaný písničky jsou o tobě nebo o nás dvou. A všechny hezký věci mi připomínaj tebe.
Sobotní večer. Měsíc a třpytivý hvězdy zdobily oblohu a mně se zdálo, že na světě jsme jen my dva. Ve chvíli, kdy se mi dívá hluboko do očí, tajím dech. Upřímnější pohled neznám. Každej den tě vídám v hlavě a svět je krásnej. Život chutná jako vanilková kola a ty víš, jak moc vanilkovou kolu miluju. A taky víš, jak moc miluju tebe. Hrajou Siluety od Mandrage, myslím na tebe a na tvoje zářivý oči.
Něco jsme spolu měli u něj v autě. Poprvý. Zakázaný ovoce chutná nejlíp. Loučení bylo zvláštní. Nic kromě sexu a jakýhosi kousku "přátelství" mezi náma být nemá, ale mně se zdálo, že je mezi náma mnohem víc. V jeho očích bylo jasně vidět, že to cejtí stejně. Čekala jsem, jestli mi napíše, ale nenapsal. Možná tím chtěl předejít blížící se katastrofě. A tak mi dal najevo, že ani on nechce žádný změny.
Komplikace tvoří... můj přítel. Ten kluk, kterej mě tenkrát v říjnu pobláznil a od tý doby prožíváme každičkej den spolu. Třebaže spolu nebudem do konce života, jak jsme si slíbili, ale věř, že mý city k tobě jsou navždycky. A na ničem nezáleží.
Počasí mění nálady. Zas je tu jaro.
Byla jsem si zaběhat. Čerstvej jarní vzduch pročistil tmavý kouty mojí mysly. "Miluju tě" uvnitř zprávy od tebe mě dokáže ve vteřině rozbrečet. Já tě totiž taky miluju, ale pořád mám bolavý srdce a čekám, až zas budu schopná věřit ti každý slovo, zhluboka dýchat a žít jenom pro tebe. Chvíli to ještě potrvá. Zahánim svý démony pomocí duše jinýho kluka. Přísahám, že až to přebolí, budu věrná jen a jen tobě a nikdy nás nic ani nikdo nerozdělí. Protože tě miluju.
Sedim nahoře nad městem, kde na mě problémy nikdy nedosáhnou. Ve dvou se ale všechno zvládá líp. Začíná pršet, tak to balim. Otočim se a ty stojíš za mnou. Víš, že se trápim, ale neptáš se. Jen mě objímáš. Jsme u tebe a posloucháme Papa Roach, protože tahle hudba nás spojuje. Jsme spolu šťastní, no ne?
city, flowers, and travel image

Kam dál