19.2. Pitomá nebo možná jen šťastná

Pondělí v 17:34 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Voják mě vzal na výlet, protože jsem měla narozeniny. Chtěl, abych měla na co vzpomínat. Od toho večera mi bylo hrozně zvláštně. Asi především proto, že mě přítel naháněl na telefonu a já ho ignorovala. Prodlouženej víkend s přítelem byl ale skvělej, zkusili jsme si, jaký by to bylo žít na hromádce. Vlastně to bylo docela fajn, jenže je rozdíl přežít spolu 3 dny nebo třeba 3 roky, ne-li dýl.
Říkala jsem si, že prožíváme šťastný obodobí. Skončilo to jak jinak než brzo. Byl pít na narozkách nějaký holky. Nic jsem o něm nevěděla. Seděla jsem doma na prdeli, protože se na mě "kámoška" zase vysrala. Nevim, jak to tam probíhalo, ale je jasný, že si tohle líbit nenechám. A všem těmhle "kámoškám" to karma určitě brzo vrátí. Vlastně jsem si zvykla být na všechno sama.
Teď přemejšlim, jak se se vším vypořádat, protože v těhle věcech jsem nikdy nebyla dobrá. Možná mi chybí vojákova slova. Jeho vůně. A jeho rty, co chutnaj jako vanilkovej vzduch. Láska je pomíjivá.
Lituju, že jsem byla vloni tak strašně hloupá a naivní. Nechala jsem si srát na hlavu, nechala jsem ze sebe dělat idiota. To jsem jako vůbec nepřemejšlela? Asi jsem byla zamilovaná a všechno viděla růžově, jinak si to nedovedu vysvětlit. Každopádně, už nikdy víc. Moje nový já se mi líbí, teď už totiž myslim jako první jen a jen na sebe.
Včera jsem byla na skvělym koncertě, po dlouhý době jsem se hezky odreagovala. Cesta byla dlouhá a tak jsem mohla pořádně přemejšlet. Dospěla jsem k tomu, že budu maximálně upřímná. Třeba mě bude mít za hysterickou krávu, ale mně je to vlastně fuk, nedopustim, aby mě zas podělával.
Poslouchám Red Hoty a Nirvanu a tohle únorový pondělí se mi nějakym způsobem dostává pod kůži a já nevim proč.
Po ránu je obloha růžová a tmavě modrá a oranžová. Když můžu s hrnkem mátovýho čaje v ruce pozorovat, jak se rozednívá, je mi nejlíp.
sky, pink, and city image
 

24.1. Smells like teen spirit

24. ledna 2018 v 21:51 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Z repráku zní Crystalised od The Xx a o chvíli později Heart-Shaped Box od Nirvany. Dobrý ráno!
Je mi dvacet. Dneska. Můj velkej den.
Uvařila jsem si mátovej čaj a pomalu ho usrkávala při prohlížení starých alb. Nostalgie.
Přemejšlela jsem, kolik cílů jsem si za ty roky splnila a... žádná sláva. Život je totiž děsně krátkej. Za dalších dvacet let mi bude čtyřicet. Děsivý. Jen doufám, že ta dvacítka mi konečně přinese štěstí. A taky rozum.
Svůj den jsem strávila nejprve v práci, kde mi kolegyně pěkně popřály. Odpoledne jsme slavili doma. Přítel je ten poslední člověk, na kterýho dneska myslim. Moji mysl naprosto pohltil voják. Hezky mi popřál a v pátek budeme spolu.
Dlouho mi nebylo takhle krásně, jako bych měla všechno na světě. Je mi dvacet a jsem vážně strašně moc šťastná♥
https://ewedit.files.wordpress.com/2015/04/kurt-cobain_0_0_0.jpg

12.1. Sbírka zvadlejch růží

12. ledna 2018 v 17:13 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Kilogramy mojí váhy zase hynou. Měla jsem bouračku a od toho dne je to zas s jídlem bídný. Ale stejnak je mi fajn. S přítelem nám to začalo zničehonic klapat, fakticky si nemůžu stěžovat. Voják je v mý hlavě ale nonstop. Dokud se spolu nevyspíme, tak ta posedlost neskončí. "Jen sex, nic víc," to je naše domluva. Chci zas cejtit jeho vůni a jeho jemný rty na těch mých. A vidět jeho hezkej úsměv, protože opravdu neznám krásnějšího kluka. Ta jeho nesmělost mě dostává snad úplně nejvíc.
Večer jdu za nim. Strach, štěstí, obavy. Podvádím tak svýho přítele. "Co oči nevidí, to srdce nebolí," platí to i pro tuhle situaci? "Jsi jako karma, jen mu vracíš to, co udělal on tobě," jenže já se nijak mstít nechci. Přišlo to přirozeně samo. Od prvního dne, co jsme se poznali, se mi strašně líbil a nějakým způsobem se mi vryl do paměti ten jeho odzbrojující úsměv. Každý další setkání bylo kouzelý. Je ale pravda že dokud jsem o přítelově nevěře nevěděla, na jiný kluky jsem nemyslela. Teda aspoň ne jako na potenciální milence.
Dívám se na svoji sbírku zvadlejch růží. V každý z nich je ukrytá vzpomínka. Kolik jich ještě přibude? Jsem vůbec ještě schopná s někým navázat vážnější známost, když jsem emocionálně nedostupná?
Vzpomínám na večerní cestu autem, byla hrozná zima a jeli jsme k babi. V rádiu hrálo Chci zas v tobě spát a Šrouby do hlavy. Bylo mi právě čerstvých devět a přemejšlela jsem, proč když někdo někoho miluje, má tolik trápení. Odmalička jsem byla totiž ze všech těch babiččiných telenovel přesvědčená, že láska je jenom krásná. Od toho večera jsem kapelu Lucie neměla moc v oblibě, protože mě některý jejich texty mátly. V půlce října mi je kolegyně v práci pustila. Úplně mě to dostalo. Po těch letech jsem si pořádně poslechla text a div se nerozbrečela, byla jsem totiž v porozchodový depresi. Vzpomněla jsem si na to proto, že zrovna dneska odpoledne jsem tu jednu písničku slyšela v rádiu.
Říkám si, že ač se mi teď některý věci jeví jako nesmyslný nebo jako špatný, s odstupem času a se získáním dalších zkušeností, se na všechno budu dívat úplně jinak.

kurt cobain and nirvana image
 


1.1. Novej rok

1. ledna 2018 v 23:55 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Silvestr byl fajn, s přítelem jsme se mazlili, kecali a úzkostlivě se vyhýbali tématu "nevěra". Nakonec jsme se k tomu stejnak dostali. Sex s nim mě na chvíli vznese až k oblakům. Pak spadnu zpátky na zem a přemejšlim, co říct, abych nepokazila to naše chvilkový souznění. A tak radši mlčim.
Výčitky ani moc nemám, vážně je mi dobře. Jsem ráda, že jsem mohla loňskej rok ukončit a novej rok začít právě s nim. Jak na Novej rok, tak po celej rok.
Předsevzetí? Nestresovat se. Když nejde o život, tak jde o hovno. Ráda bych konečně prožila klidnej rok, jenže to bude chtít aspoň trochu snahy z mý strany. Když něco chci, tak to prostě dostanu. Budu muset zabojovat. Kdo ví, jestli na tu praštěnou vysokou půjdu, no každopádně už teď vim, že si kvůli škole víckrát vrásky dělat nebudu.
Chci si našetřit na auto, na svoje auto. Táta mi ho po dokončení řidičáku koupil a pak ho prodal. Hlavně, že bylo moje, viď. Nechci to brát jako výmluvu, proč nejít studovat, ale něco na tom přece jenom je. Radši pořádně žít a jezdit na výlety, než sedět na prdeli s učebnicí v ruce. To je další věc. Chci si užít každej okamžik tohohle roku. 365 nových dní, 365 nových šancí.
Voják pomalu začíná stavět vzdušný zámky, tak nenápadně mě zahrnuje do svých plánů. Nechci mu do toho kecat.
Probrala jsem se v přítelově náruči kolem osmý ráno a bylo mi nádherně. Další sex, další krásný chvíle. Přála bych si, aby to tak bylo navždycky.
Šťastnej novej rok.

2017, new year, and chance image

31.12. Čumim na svět s otevřenou pusou

31. prosince 2017 v 18:37 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Poslední den roku. Sobotní noc byla... vlastně ani nemám slov. Dlouho jsem se necejtila tak volně. Řekla jsem si, že v příštím roce budu hodná a jenom hodná. Slíbila jsme si to už před nějakou dobou, jenže to by tam včera nesměl být voják. Má ještě sladší rty, než jsem si tolikrát tajně představovala. Hladit jeho svalnatý tělo bylo... ani to nedokážu vyjádřit. Kecali jsme v autě, pak jsme se vrátili do baru. Byli tam kamarádi a čekali na nás. Každopádně skvělá párty, hodně lidí mi chválilo postavu. Červenám se ještě teď. Taky mě viděli s L, takže si teď všichni myslí, že spolu chodíme. A můj přítel? Strašně se nasral a nemohl zas kvůli mně spát. Vracim mu to, aniž bych se o to snažila. Karma je zdarma :). Miluju ho a zároveň nenávidim.
Večer budem spolu. Cejtim se tak nějak zvláštně. Jako bych byla zamilovaná, zas je to něco novýho, je to vzrušující a hlavně zakázaný ovoce chutná nejlíp, že jo. Tenhle stav se mi ale líbí, protože je mi všechno tak hezky srdečně jedno a jsem šťastná.
Nějak nechápu, jak je možný, že mi všechny plány vyšly. Dějou se děsný věci, ale za tohle jsem hrozně ráda. Čumim na svět s otevřenou pusou.
Závěr roku teda neni úplně podle mých představ, ale to nevadí, protože jsem konečně tam, kde jsem být chtěla.
Ztrácim se ve tmě.

gif image

24.12. Hou, hou, hou

24. prosince 2017 v 17:15 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
I o Vánocích se dějou smutný věci. Děda umřel. Taková pecka hned po probuzení. Prostě mi to přijde nemožný, všechno se událo tak rychle. Nepřeju si nic jinýho, než aby nás to všechny brzo přebolelo a dědeček odpočíval v pokoji.
Mám stavy, kdy se cejtim jako bůh. Ego v nebi. Pak jsou tyhle skvělý pocity ztracený a já nevim, jak se s tou změnou vypořádat.
Začátkem roku jsem plánovala, že letos na podzim podstoupím operaci nosu, rhinoplastiku. Bohužel jsem dlouho práci sehnat nemohla a tak jsem tuhle velkou věc přeložila na březen. To už našetřeno mít budu. Šetřim, co se dá a jde to docela rychle, ale bohužel tvrdnu v práci i v sobotu a zůstávám tam kolikrát mnohem dýl. Nikomu o tom nic neřeknu, dokud nebudu mít aspoň 30k našetřeno jako důkaz, že to myslim vážně. Kdybych jim to řekla teď, tak se mi všichni vysmějou. A taky si tím šetřim nervy, až budeme o Vánocích jezdit na návštěvy, protože téma "Tereza se zbláznila" by mi zkazilo vánoční idylku okamžitě -.- :D.
Trávim tyhle prosincový dny především v práci. Vánoce si přesto užívám. Když se vracim domů, mám boží výhled na zasněžený hory a kopce, všude svítí vánoční ozdoby. Rodiče si občas stěžujou, že jsem v práci víc než doma, přítel to vidí tak, že jsem radši v práci než s nim. Je to těžký.
Volala mi babi, dělala si starosti ohledně mě a mýho přítele. Prej jestli nebude lepší najít si jinýho nebo se soustředit spíš na sebe, když se chystám na vejšku. Hodně jsem nad tim přemejšlela. Určitě má pravdu, jenže ono to neni tak snadný někoho po roce a čtvrt opustit. Proto nechápu, jak od sebe můžou jít lidi po nějakejch patnácti letech. No jo, bejvalo líp.
Přítel mě má ale rád. A já jeho taky. Zlobíme oba, akorát každej po svym. Včerejší noc byla boží, takový chvíle bych opakovala každej den.
Teď už se setmělo a já se těšim, co najdu pod stromečkem. Šťastné a veselé!

https://78.media.tumblr.com/f0c73748bd989256dda5aa63009487b1/tumblr_oyklcrBM1U1uoqm0io1_500.gif

17.12. Kryptonit

17. prosince 2017 v 20:10 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Minulej tejden v sobotu jsem byla nachcaná a protančila jsem celou noc. Nenávidim se za to, co jsem udělala. Dvakrát. Mám výčitky a celkově mi neni moc fajn. Přítel údajně kvůli mně celou noc nespal, měl o mě strach. Tenhle víkend mi to jako by oplatil, prostě šel do baru a já o něm nic nevěděla. Podvedl mě, ani nevim po kolikátý. On si myslí, že jsem úplně blbá. Nic si ale líbit nenechám, teď už ne. Přesně před rokem jsme byli šťastní. Já teda neměla ani ponětí o tom, že žije dvojí život a možná ta nevědomost mě dělala tak spokojenou. Teď je všechno jiný.
Už pěknejch pár dní jsem se pořádně nenajedla. Trpim nechutenstvím. Mám dole jen dvě kila, ale žebra mám vystouplý fakt šíleně moc. A mám menší prsa a zadek. Musim zas začít makat a pořádně žrát. Snadný to teda nebude, když se mi jídlo hnusí.
Táta na mě kašle, zklamala jsem ho. Já teda nevidim nic špatnýho na tom, že pracuju, ale podle něj jsem tim klesla děsne hluboko a už ani nemá cenu myslet na to, že se někdy budu mít dobře. Vysoká a pořádnej titul, jenom to! Nasrat.
Na chvíli jsem se vykašlala na vojáka. Tíha osamocení mě beztak nakonec donutila mu zas odpovědět a předstírat, že ty promlčený dny nic neznamenaly. V pátek se uvidíme a to po čtvrt roce. Budeme jako dvě malý bublinky ve vodě, budeme se vznášet nahoru do neznáma. Jsem zvědavá, kam nás odnese vítr, kam nás donese proud... asi tam, kam může jen voda.
Nevím, co chci a moje hlava je plná tajemství. Mám chuť křičet, přímo řvát, ale vím, že by mě stejnak nikdo neslyšel.
Mám pocit, že se topim. Ty slzy mě táhnou dolů. Třeba mě nějak obměkčí Vánoce a celkově ta miloučká atmosféra všude kolem. Ale je dobře, že jsem v týhle situaci. Vždyť ode dna se odráží nejlíp.
Další prosincovej den. Další splín. Vánoce jsou za rohem. Co se ještě musí stát, abych si konečně uvědomila, jak moc je to všechno na hovno a že se musim hnout z místa?
Venku je bílo, což aspoň trochu připomíná, že jsou za tejden Vánoce.

deer image

5.12. Světla jsou nízko

5. prosince 2017 v 21:49 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Za svitu vánočních světýlek sepisuju tenhle pitomej článek a vzpomínám, jaký to bylo před čtyřma rokama.
"Už jsem zase na všechno sama. Nemám nikoho. Ano, chtěla jsem to tak, ale bylo by hezký, kdyby se o mě aspoň někdo zajímal. Vždycky jsem sebepoškozování docela odsuzovala, nechápala jsem, co tím lidi vyřeší. Ale teď už to chápu."
Ještě v ten den jsem se zalíbila P a o deset dní později už z nás byli kamarádi, co plánovali rande. Tak nějak mi byl ten kluk souzenej, přišel právě ve chvíli, kdy jsem neměla chuť dál žít, respektive přežívat. Škoda, že to tenkrát nevyšlo.
Nebýt toho smutnýho večera, tak možná nemám tolik zjizvený ruce. Propadla jsem depresi. Dělala jsem si falešný naděje a doufala, že se přes všechno to špatný dostanu a bude zas dobře. Smutný je, že se za ty čtyři roky nic nezměnilo. Naivní jsem pořád. A co hůř, začala jsem na nějakou chvíli věřit lidem a zas přišlo akorát zklamání.
Nebaví mě dennodenně předstírat, jak je mi všechno jedno, jak nic neřešim a jak dokážu snést veškerý negativní emoce. Jen se prostě mezi lidma neprojevuju. Každý slovo může být použito proti mně, protože lidi jsou zlí. Teď už si tím jsem jistá.
Nevydržim to takhle dlouho, potřebuju taky jednou za čas pořádně obejmout, vylejt si srdce a slyšet nějaká milá slova. Tohle mi fakt stačí, abych se cejtila dobře.
Pokud se nechci utrápit k smrti, tak se musim rozejít s přítelem. Tentokrát už nadobro. Brečim jako blázen, když na to jen pomyslim, ale my spolu opravdu nemůžeme být. On potřebuje někoho, komu na něm nebude tak moc záležet, protože jedině člověk, co ho má upřímně rád, přece nechce, aby se takhle ničil. Já potřebuju někoho, kdo bude moji lásku opětovat. Nechci žádný "jeden miluje víc než ten druhej".
Cvičim do vyčerpání, v hlavě mám kalorický hodnoty, nechci být tlustá... Mikuláš a jeho fucking balíčky byly letos silnější než moje vůle. Mám chuť zas najet na zvracení. Sice jsem vypadala jak hromádka neštěstí, ale nějakou tu kontrolu jsem nad sebou přece jenom měla.
Chci být sama, ale zároveň potřebuju mít jistotu, že sama nejsem. O víkendu mě čeká večírek, letos neplánuju žádný blbosti jako vloni. Pak se zašiju asi někam do baru. Kdo ví, jak to dopadne, ale už teď je jasný, že se potřebuju pořádně odreagovat. Světla jsou nízko. Vsugeruju si pocit euforie. To mi jde vždycky dobře. Jen ten pocit mám, necejtim ho. Nic neni skutečný.
winter, snow, and christmas image

26.11. Jsem ultimátně mimo

26. listopadu 2017 v 22:25 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Tak už je tu ten předvánoční čas. Furt se nějak nechytám. Ženský v práci se den co den něčim stresujou a snaží se mě zapojit do toho pracovního dění. Všechno je moc hektický a já úplně vybočuju z řady s tim svym mámvpičismem. Fakticky nemám zapotřebí řešit práci ve svym volnym čase. A vůbec... co po mně jako chtěj?
Líbí se mi, že mi rodiče konečně dali trochu klidu. Udělám potřebný věci a ve zbytku dne odpočívám. Už šíleně dlouho mi mamina nenařídila, abych se najedla. Sem tam utrousí poznámku typu "ty hrozně málo jíš", ale už by mi jídlo pod nos necpala. Já a jídlo nejsme vyloženě kámoši, ale vycházíme spolu celkem dobře. Nemám strach dát si jednou za den něco sladkýho. Už se nezajímám o číslo na váze, spíš se dívám do zrcadla a právě podle toho se rozhoduju, co a jak dál. I když je fakt, že by mě vyšší číslo asi dost rozhodilo... No je to složitý, ale nehrotim to. A prej že jsem zásadová. Asi trochu jo.
S přítelem jsme měli roční výročí, půjdeme na večeři. Natrápil mě neskutečně moc a jizvy na srdci se ještě pořádně nezacelily, ale jsem ráda, že ho mám. Ten kluk mi prostě přijde hrozně zajímavej, má v sobě něco, co mě přitahuje. A vážně je to zvláštní člověk, jen nedokážu říct čím. Třeba časem přijdu na to, co ho podle mě dělá tak moc výjimečným.
Nějakym způsobem se mi do hlavy vkrádaj špatný myšlenky. Dokážu hodinu dokolečka přemejšlet nad jednou věcí. Tohle mě ničí. Kolegyně z práce si všímaj, že se něco děje, jen neví co.
Zítra vstávám brzo na ranní, tak si ještě trochu zacvičim a půjdu spát. Teda takhle bych to podle svých pravidel měla udělat. Jenže se ve mně něco zlomilo a vážně je mi všechno jedno. Jsem ultimátně mimo.

jahodový ovofit
kuřecí plátky s rýží
půl pudinkového jogurtu
kaiserka s paprikášem
923 kcal

car, snow, and winter image

12.11. Teď jsem prázdná, tak si zvykni nebo jdi

12. listopadu 2017 v 17:00 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Je teprve pět hodin a venku už je tma. Celej den prší, dost mě tohle počasí unavuje.
Ležim a přemejšlim. Cejtim příliv štěstí a kupodivu nepociťuju ztrátu vlastního ruzumu, jako tomu bylo minule. Začátky jsou pohádkový, u nás je to trochu jinej začátek, ale pořád je to pěkný. Jsem zamilovaná. Kdo by to byl řekl...
Když moc přemejšlim, okamžitě se mi zkazí nálada. Má to svoje důvody. On, když na mě nechce takhle myslet, tak si prostě dá. Pak na mě prej tolik nemyslí. Je to hrozně hnusný. Tohle mi vůbec neměl říkat. Skoro dva týdny jsme se neviděli. Samozřejmě v tom vidim drogy, protože když byl sjetej, tak za mnou radši nikdy nešel. Nebo je v tom někdo další, že jo. Nijak se tim netrápim. On by byl možná rád, kdybych ukázala, že žárlim a že mě něco užírá, ale to já nedokážu. Jsem teď prázdná a on ať se s tím vypořádá po svým.
Jeho táta nás odvezl v děsně drahý káře domů. Říkala jsem si, že tohle k životu vážně nepotřebuju. I kdybych už nevěděla, co s penězma. Vlastně jsem ráda za to málo, co mám, protože pro mě je to všechno. Víc nepotřebuju. Leželi jsme v posteli. Ponořil se do mě a já v tu chvíli znova ztratila rozum. Prej mu můžu věřit, ve všem. V jeho očích ale vidim jenom lež.
Listopad je tu, blíží se Vánoce. Jsem pořád v práci, takže se nějak tý pomalu přicházející atmosféry vůbec nechytám. Venku letos poprvý sněží. Je mi z toho tak nějak divně. Před rokem jsme byli pařit, dost šílená noc. Ve výlohách večer svítily ozdoby a P se smál, že se mi to tolik líbí. Pak jsem byla s D a celej svět byl pohádkou. Bylo mi nádherně.
Neni to tak dávno, co jsem prolejzala všechny bary a pajzly tady ve městě, protančila jsem celou noc a poznávala nový lidi. Teď jsem radši v práci. Smysl života je vydělat a chcípnout.
costume, Halloween, and boo image

Kam dál