Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


11.11. Let it snow

Neděle v 11:41 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
winter, mountains, and snow image
snídaně: x
svačina: jogurt
oběd: špagety se sýrem a kečupem
svačina: rýžová kaše s kokosovým pudinkem, mandarinka
večeře: kaiserka s trojúhelníčkem sýru, paprika, okurka
pití: voda s citronem, energy drink

pohyb: fitko(nohy, zadek, bicák)
 

31.10. Halloween

31. října 2018 v 23:48 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Na necelej měsíc jsem se dala dohromady s bejvalym. Nikdo tohle mý rozhodnutí nechápal. Strašně jsem se do něj zamilovala. Myslela jsem, že už to nás dva společně nečeká, ale stalo se. Byli jsme spolu každej den, všechno bylo krásný. Jen rodiče to nesli špatně, nepromluvili se mnou ani slovo. Cejtila jsem se v rodině jak vyvrhel.
Během jedinýho večera se všechno změnilo. Pohádali jsme se a já seděla sama doma. Něco mě donutilo jít do baru, tak jsem šla za svojí intuicí. Cestou jsem úplnou náhodou zaslechla, že paří někde na bytě. A pak v baru mi náš společnej kámoš řekl něco, co mi málem vyrazilo dech. Lhal mi, přesně tak, jak to umí nejlíp. Rozešla jsem se s nim přes smsku. Tu noc jsem se sblížila s tim kámošem, kterej mi pomohl otevřít mi oči. Přišla jsem domů kolem pátý ráno a jeden z kámošů mi přes zprávy vyznal lásku, ehh. Na jednu mojí opilou stranu to bylo hrozně milý, ale na tu druhou střízlivou stranu se mi to zdálo tak trochu ujetý. No nic, nějak to neřešim, jen je to celý taková jedna velká ironie. Nedělní deprese přišla až večer, protože jsem celej den prochrápala. A v pondělí jsem se dozvěděla, že mě bejvalej podváděl. Dalo se to čekat, ale já jsem vážně ten nejnaivnější člověk na tomhle světě, takže jsem znova zklamaná. A tak pro mě ten kluk neexistuje. Je strašně těžký vidět ho v práci a ignorovat ho, ale jakmile se neposunu dál, nikdy se z toho nedostanu. Zase fetuje a to mě trápí si úplně nejvíc. Nemůžu už udělat vůbec nic, jenom tomu přihlížet jako všichni ostatní.
Je poslední říjnovej den, Halloween. V pátek je Halloween párty v oblíbenym baru, takže tam půjdu s kolegyní z práce. Listopad beru jako měsíc, kdy se budu muset dát dohormady, ať chci nebo ne. Rozchod jen tak nepřebolí, ale můžu si aspoň nechat zahojit jizvy na duši, což znamená vybouřit se z toho. Kámoška mi poradila sex. Sex s jakýmkoliv klukem, kterej se mi bude líbit. A tak teda jo, jdu do toho, ačkoliv taková vůbec nejsem. Další věc je vysoká. Přihlášku pošlu hned, jak to půjde a budu pokračovat v přípravě. V neposlední řadě mě čeká příprava na Vánoce, takže dárky, dárky, dárky. A do toho přesčasy v práci, abych si v lednu mohla k narozkám nadělit auto. No a taky začnu chodit pravidelně do fitka, 10 vstupů na měsíc je fakt málo. Budu tak zaneprázdněná, že na bejvalýho ani nepomyslim :D. A o to jde.
Začínám mít znovu problémy s jídlem. Nebudu sama sobě lhát, vždyť je naprosto evidentní, že v tom zas lítám, když každej den stoupám na váhu a omezuju jídlo na minimum. Líbí se mi, jak mám hezký břicho, když toho tolik nesnim. Chvíli hlad cejtim, ale jak jsem ve stresu, tak to přejde a jídlo se mi spíš hnusí. I když v práci padám na hubu únavou, tak se mi v noci nedaří usnout. Musim se sebou něco udělat.
A tak si jdu číst, protože stejnak neusnu.
https://data.whicdn.com/images/82059727/large.jpg

3.10. It's October 3rd

3. října 2018 v 21:08 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Nějak mě přestalo trápit, že jsem sama a spíš si to užívám. Bejvalej má stejnou směnu jako já a dost spolu kecáme, vlastně se ve dvě v noci scházíme a mazlíme se na dámských šatnách. Chce se mnou spát, ale já se snažim bejt ta rozumná a odolávám. Zjistila jsem, že jsem vlastně hrozně sebedestruktivní člověk, protože vim, že zase budu trpět, ale přesto s tim nehodlám přestat. Svym způsobem mi to vyhovuje a asi ty depky k životu potřebuju nebo co.
Píšu si s pár fajn klukama a jeden z nich mě zve v sobotu do kina. Když já ani nevim, jestli mám zájem... Je to takový zvláštní období. Říjen mám ráda a nechci zas v tenhle měsíc někoho poznat a pak se s nim dva roky trápit.
Noční v práci zvládám výborně a uznávám, že jsou fakt mnohem lepší než ranní. Nikdy bych nevěřila, že se budu těšit do práce, obzvlášť do fabriky, ale vážně je mi tam dobře.
Voják mi psal, že na mě myslí, ale že mu píše bejvalka, která by ho chtěla zpátky. Upřímně, je mi to jedno. Vrásky si s tim dělat fakt nehodlám a možná ho ještě popostrčim k tomu, aby to s ní zkusil, protože si takhle úžasnýho kluka nezasloužim. Ani se k tak krásnýmu klukovi nehodim. Mám kudrnatý zrzavý vlasy, bledou pleť, divně zelenohnědý oči, nosim trička s oblíbenýma kapelama, boxuju a poslouchám rock a metal, což je u holky divný, teda podle 90 % kluků tady ve městě -.-.
Na všechno kašlu a je mi skvěle. Ono se samozřejmě zas něco totálně posere, ale do tý doby si chci užívat.
A tak pádim na další noční, už jenom dneska a zítra.

https://78.media.tumblr.com/b881f6ccf4f6e4354b76b99e4610eae9/tumblr_mtl3urHnZf1r9bbh5o1_500.gif
 


28.9. Everyday is exactly the same

28. září 2018 v 23:18 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Cejtim se jako idiot. Teda přesněji řečeno idiot jsem. Nechala jsem se zas oblbnout kecama typu "miluju tě, chybíš mi, rád tě vidim, nezajdem ven, sluší ti to, blablablaaa" a teď sedim doma, poslouchám Nine Inch Nails, Slipknot a Korn, nějak se nechytám reality a jsem v tý svý bublině plný pesimismu. Osamělej páteční večer. A tak píšu tyhle nesmysly, který si přečtu zas až budu mít depku a budu si chtít potvrdit fakt, že už mi takhle na hovno párkrát bylo a že jsem to pokaždý přežila.
Voják mi psal a já jeho zprávy ignorovala. Doufala jsem, že pochopí, jaká je situace, ale vlastně neměl jedinej podnět k tomu, aby to poznal, takže jsem mu asi po tejdnu odpověděla, že je zkrátka všechno v piči a že nemám náladu. Pravdou je, že jsem věřila, jak všechno zas bude dobrý, když jsem se s bejvalym už asi popátý od rozchodu vychrápala, ale to jsem samozřejmě byla odporně naivní. Někdy přemejšlim, jestli je mi skutečně dvacet a jestli jsem náhodou neuvízla někde mezi třináctkou a čtrnáctkou. To by s tim mym uvažováním kolikrát souhlasilo.
Během jediný minuty jsem si k němu vypěstovala extrémní nenávist a něco jako neskutečnej odpor. Kdybych se při jídle dívala na jeho fotku, okamžitě by mě přešla chuť. Šel ze vchodu jedný plesnivý píči (ježiš, to jsou zas výrazy -.-) a v tu chvíli jsem ho potkala. V klídku jsem šla dál, vždyť mě tenhle člověk nemusí zajímat. A pak večer mi volal, protože jsem mu prej chyběla a chtěl mě vidět. Rozkopat koule takovym debílkům. A tak jsem se z minuty na minutu vyléčila z týhle pošahaný zamilovanosti, která trvala skoro dva roky. Je to jako když táhnete s partou nachcanýho stokilovýho kamaráda z kalby domů, ale pak ho nechtíc pustíte na zem a cejtíte, jaká je to úleva a serete na to, ať si s nim poradí někdo jinej. Tak přesně takovej je to pocit.
Mám novou práci a je mi tam fajn, lidi jsou hodně zvláštní, ale tim jsou fabriky známý, že jo. Takový menší panoptikum to je. Způsobila jsem tam celkem rozruch, což jsem nečekala, ale už se to začíná uklidňovat. Pohledy některých holek mě vážně rozesmívaj. Nemůžu za to, že jsou vypasený, kdyby chtěly, tak se sebou přece něco dělaj. A chlapy nějak neřešim, jsou to prostě chlapi. Dělá tam bejvalej, ale mám ho u prdele, on občas přijde otravovat, ale jinak pohoda.
Nedávno jsem četla "Zablokuj si ho a miluj sama sebe," což je přesně to, co bych měla udělat :D.
autumn, fall, and house image

3.9. I float away, but you're my gravity

3. září 2018 v 14:03 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
autumn, fall, and September image
snídaně: clz. rohlík s půlkou mazacího sýra
svačina: skořicový šnek, 6 čtverečků čokolády joo, tim jsem to posrala -.-
oběd: x
svačina: polívka do hrnečku
večeře: míchaná vajíčka, 2 plátky chleba, paprika
pití: voda, pepsi, zelený čaj

pohyb: JM 30 Day Shred level 1- day 6th

10.8. Za zdí

10. srpna 2018 v 23:19 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
beach, summer, and shell image
snídaně: celozrnný rohlík s mazacím sýrem, energy tyčinka
svačina: müsli tyčinka
oběd: kefírový mlíko
svačina: zmrzlina
večeře: sójové kostky s clz. kuskusem a žampiony
pití: mattonka, big shock

pohyb: kliky, výpady

23.7. Prázdnej sex

23. července 2018 v 20:40 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
snídaně: vločky s mlíkem, borůvky, skořice
svačina: celozrnný rohlík s mazacím sýrem
oběd: kuřecí vývar, sójové kostky s rýží a kurkumou
svačina: čokoládová tyčinka
večeře: protein
pití: dobrá voda malina

pohyb: Blogilates♥ Jul 2018

26.6. Lithium

26. června 2018 v 22:54 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Image by Christine
snídaně: selský jogurt
svačina: kousek makovce
oběd: fazole, 3 plátky clz. chleba
svačina: jogurt, nanuk
večeře: 2 tousty se salámem, sýrem a kečupem
pití: voda s citronem

pohyb: posilování rukou

25.6. Pondělí

25. června 2018 v 22:32 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
denim, fashion, and girl image
snídaně: jogurtový pití
svačina: x
oběd: fazole, 3 plátky clz. chleba
svačina: jogurt, půlka zákusku
večeře: 2 tousty se salámem, sýrem a kečupem
pití: voda s citronem, pepsi

pohyb: dřepy, výpady

16.6. Plastika

16. června 2018 v 15:19 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Červnový dny přinesly spoustu nečekaných zvratů. První červnová noc proběhla u přítele doma, druhá noc v baru. "Přitahuješ mě," tohle prostě z kámošových úst slyšet nechcete, obzvlášť, když je jeho přítelkyně vaše dobrá kamarádka. Už třetí týden za sebou jsem byla s D. Něčim mě strašně přitahuje, ale vim, že z toho nic víc než flirt nebude. Hrozně mě ten kluk mate, já fakt nevim, co si myslet. Proto radši moc nemyslim, akorát bych se vztekala, že nic neni podle mých představ. Už asi dvakrát jsem mu napsala první, ale že by to udělalo nějak velkej dojem se mi nezdá. A tak dám na radu jedný mý kamarádky, budu mrcha. Mrchy to maj v životě vážně mnohem snazší. Prostě si počkám, až přileze a jsem si jistá, že k tomu dojde.
S bejvalym jsme to zas dali dohromady. Voják je teď pro mě ale číslo jedna. Důvod je prostej, pochopila jsem, že větší štěstí už nejspíš nenajdu. On představuje všechny nenaplněný touhy a stačí jedinej pohled na jeho krásnej úsměv a taju, taju, taju.
Říkám si, že nesmim bejt takovej přizdisráč a nebát se reakce ostatních. Jsou to jenom lidi, stejně jako já. Sice občas zlí lidi, ale furt lidi. Táta mi nedávno řekl, že nemůžu bejt furt takhle slušná a jen na něco čekat, že takhle se nikam nedostanu a zaseknu se na jednom místě. Musim bejt mnohem průbojnější. Beru jeho slova na vědomí, tak uvidim, co z toho bude. Mám taky totiž abnormální tendenci všechno totálně posrat.
Byla jsem dva dny sama doma a nejvíc jsem bojovala s touhou jít všechno snědený jídlo vyzvracet. Brečela jsem jak blázen, ale zvládla jsem to. Dlouhou dobu jsem byla v pohodě, ale posledních pár týdnů se o hubnutí mluví dost často a to mě asi nějakym způsobem "vrací zpátky". Rozhodla jsem se, že se vrátim na váhu 45 kg, protože v tu dobu se mi hodně dařilo, pak uvidim, jak budu spokojená.
Mimochodem, mám za sebou rhinoplastiku! Splnila jsem si sen. Před pěti lety jsem byla v rámci jednoho školního projektu v Itálii, kde jsem se poprvý pevně rozhodla, že plastiku podstoupim. Bylo to v podvečer kousek od moře, už bylo celkem chladno. Všechny ty holky tam vypadaly jak modelky a já jak obluda, navíc s úplně zmrzlym červenym nosem :D. Tak moc mě štvalo, že se sama sobě nelíbim, až jsem fakt šla pod kudlu. Tři dny jsem trpěla, teď už mě štve jen to, že furt dejchám pusou, necejtim chuť žádnýho jídla ani pití, nemůžu moc mluvit a děsně se těšim, až si pořááádně umyju vlasy a obličej :D. Už jen dvanáct dní a novej život může začít. Trochu se bojim, že ani s novym nosem si nebudu připadat hezká, ale svěřila jsem se do rukou profíkovi, takže by to mělo být fakt boží :D.

sky, clouds, and moon image

Kam dál