30.11. ps. tomorrow is december

30. listopadu 2016 v 23:05 | Effy |  Nějak bylo, nějak bude (2016)
http://www.lovethispic.com/uploaded_images/51802-Ps-Tomorrow-Is-December.jpg
Ples?! Boží! Krásnej večer, asi jeden z nejlepších v mým životě. Užili jsme si ho všichni. Docela mě teda mrzelo, že se nejlepší kámoška s přítelem opozdili, takže nestihli naše předtančení, ale co se dá dělat no. Achjo. Celej večer byl fakt úžasnej, bavili jsme se výborně. Všechny kalorie z chlastu jsem sto pro vytančila, takže dobrý :D. Příprava byla ale děsná. Kadeřnice ze mě udělala natupírovanej ananas, to jsem málem brečela. Doma jsem to okamžitě celý upravila. Kosmetička mě naopak potěšila. Počáteční šok byl teda obrovskej, ale bylo třeba si uvědomit, že jsem chtěla večerní líčení, že jo :D. Tak nakonec jsem byla spokojená. Když jsme se vraceli domů, zasekli jsme se ve výtahu. Měla jsem už jen dvacet minut do generálky, takže nervy jak hovado. No nakonec jsme se ven dostali, rozevřeli jsme dveře, ale žádná sranda. Kdybychom to neudělali, tak nás ti amatéři vyprostí až tak za čtyřicet minut, minimálně. Veškerou smůlu jsem si teda vybrala takhle předem a ples byl už suprovej :D.
Pak ke konci se to začalo srát mezi mnou a D. Potkala jsem P. Ten se mnou chtěl mluvit. Šli jsme ven, měla jsem celkem strach, co ode mě chce. Prej D neni kluk pro mě, neudělala jsem správně a že my dva k sobě prostě patříme. Netvrdim, že nemá pravdu, ale na tohle už je trochu pozdě ne? Stejnak jsme se pak líbali. Po třech letech se to fakt stalo. Skoro jak vyplněnej sen. Nevim, co se mi v tu chvíli odehrávalo v hlavě, věděla jsem ale, že to neni správný. Prostě mám D, nepotřebuju jinýho, nechci. Pak se to ale celý posralo. Tancovala jsem a snažila se na to všechno nemyslet, ale D pak zmizel pryč. Vrátil se a byl totálně nasranej. Chtěla jsem s nim mluvit, ale byl s jednou štětkou, kterou šíleně nenávidim. To mě dorazilo. Přehnala jsem to s chlastem. Moc si to nevybavuju, dělo se toho až moc, jen si vzpomínám, že schválně pouštěl naše písničky a pak jsem brečela na hajzlech, tak za mnou okamžitě přiběhl O a pak i M a uklidňovali mě. Vypadala jsem hrozně :D. Po příchodu domů mi psal D úplný slohovky. Nejdřív jaká jsem svině a pak jak mě nechce ztratit. Byl na sračky.
V neděli jsme spolu měli být, ale sešlo z toho. Strašně jsem brečela. Tak jsem šla na ohňostroj s O a M. Sice jsem jim křenila, ale snažili se mě aspoň povzbudit. Pak jsme jeli na vyhlídku, odkud je vidět celý město. Přemejšlela jsem, že radši budu sama, než se takhle trápit. V pondělí to bylo lepší. V úterý jsem měla pořádnou depku, večer se ozval. Usmířili jsme se. Dneska je to dobrý, ale na jak dlouho? Mám neuvěřitelnej strach, že ho ztratim. Nechci, mám ho děsně moc ráda. Nezdá se mi ale, že on to cejtí stejně. Tak uvidim.
Zítra je prosinec! Neni možný, jak to utíká. S jídlem je to pořádně blbý. Nepřejídám se, ale nejím úplně čistě jako dřív. Je čas opřít se do toho znovu. Nebudu se trápit chlapama, jsou to nemožní ignoranti. Chci zase zářit jako hvězda, být inspirací. A chci jíst znovu ukázkově. Takže od 1.12. začínám přidávat i jídelníčky, za který se nebudu muset stydět. Musim si pospíšit. Není čas ztrácet čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama