Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


Březen 2017

30.3. Bůh sestoupil z nebe a ty sviňský koule zastavil

30. března 2017 v 13:03 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
girl, white, and bed image
Věci mi tak nějak vychází, ale ne vždycky je to podle mých představ. Zítra to bude osmej den, co nechodim do školy. Blbý antibiotika... Vůbec nemůžu chodit ven a ještě další dva týdny nemůžu cvičit. Tak to jsem samozřejmě hned v pondělí porušila, protože je ze mě kus špeku. Cpu do sebe ohromný množství hormonů a jsem příšerně zavodněná. Přítel si všiml. O víkendu ten hnus doberu a doufám, že už nikdy tyhle problémy mít nebudu. Asi taky vysadim HA, protože mi vážně vůbec nesedla. Nejhůř snášim právě to zavodnění, vypadám prostě strašně.
S přítelem je mi fajn, moc se teď teda nevidíme, ale vynahradíme si to. Důležitý je, že jsem konečně prorazila ten blok, co jsem v sobě měla. Nedokázala jsem říct, co mi vadí. Vlastně pořád k tomu mám odpor, je mi nepříjemný mluvit o svých pocitech, ale bez toho by ten vztah šel hodně rychle do kytek. Tý svý apatie se asi nikdy nezbavim, ale fakt se moc snažim, abych mu svoji lásku dávala najevo. Neni to snadný, jenže já o něj přijít nechci, takže se budu muset dál snažit. Občas si říkám, kde se v něm bere ta trpělivost, kterou se mnou má. Ale jeho je taky dost, na to nesmim zapomínat :D.
Odpoledne vyrážíme na KoRn! Pááni, tak moc se těšim! Vloni jsem se těšila na SlipKnoT a měla jsem z toho stejný pocity, jako právě teď. Natěšenost a nervozita dohromady. Tak snad všechno klapne a my si koncert užijeme.
Jak to mám s jídlem? No, abych byla upřímná, je to na dvě věci, na tu jednu víc. Zase se ale začnu snažit, protože takhle se sebou spokojená nejsem.
Měla jsem nedávno období, kdy jsem neustále brečela, ze všeho jsem byla zdeptaná. Bála jsem se, jak to se mnou bude dál. Neměla jsem nejmenší chuť něco se sebou začít dělat, flákala jsem školu a pořád se nervovala. Už ani nevim, kdy se to celý přehouplo zpátky k lepšímu, ale jsem hrozně ráda. Teď je mi přímo skvěle. Pomalu se blížim do velkýho finále, za měsíc dostanu svoje psolední vysvědčení. Pak už mě čeká "jen" to maturitní. Tak moc se těšim, až to budu mít za sebou.

müsli s mlíkem
míchaná vajíčka, pečené brambory
731 kcal

posilování zadku a nohou, tanec

6.3. Dead memories

6. března 2017 v 22:40 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
flowers and tulips image
Další bitch, co se mě marně snaží nasrat. Polib si prdel, krávo. Vážně nechápu, jak může bejt někdo tak šíleně závistivej. Na základce byla jednou z "hvězd třídy" a teď se asi nějak nemůže smířit s tim, že vypadáme 15796432x líp než ona, obě máme přítele, jsme spokojený a hlavně žádný ošklivý šedý myšky jako na tý stupidní základce. Ona se vůbec nezměnila, teda až na účes, má teď krátký vlasy. Je pořád stejně tlustá, možná dokonce o něco víc, taky neustále běhá jak ocásek za svojí kámoškou, rejpe do lidí, je furt závistivá a svym způsobem neskutečně ubohá. Čumí na mě jak trubka, vztah nám vůůůbec nepřeje a s mym přítelem se posledně vyfotila, dala si to na insta a schválně o tom mluvila před mojí nejlepší kámoškou. Tohle bych očekávala u třináctiletých pipinek, ale v devatenácti letech je to spíš ostuda. Jasně, tahle hra se dá hrát ve dvou, ale moje hrdost mi prostě nedovolí shazovat se k něčemu tak trapnýmu :D. Fuck.

Přítel slíbil, že už nebude chodit do toho zkurvenýho "klubu" (je to ve skutečnosti hroznej pajzl, kde se schází fetky a špíny, ale pod silnym vlivem alkoholu je to tam hrozně fajn :D), tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží. Možná konečně pochopil, že s nim vážně nebudu, když mě bude neustále nasírat. Kdybych tam šla pařit já jakože jenom se svojí kámoškou a nakonec by byla na insta fotka nás dvou a nějakých frajírků, tak by se se mnou rozešel.

Zasedl si na mě učitel. Pořád se mu něco nelíbí, dneska si na mě zase vymyslel úplnou hovadinu. Kámoška řekla, ať ho vůbec neřešim, ale já na tohle nejsem zvyklá. Navíc s mojí přehnanou citlivostí je to úplně na hovno, protože jednou zvýší hlas a já mám knedlík v krku :D. Netušim, co mám dělat. Mám na tenhle týden spoooustu učení, tak to musim zvládnout. Naučila jsem se o jarňácích skoro celej zemák, aby učitel zas nepindal, ale pochybuju, že je to platný. Nechci, aby na mě byl takovej, nic jsem neudělala.

Kvůli tý pitomý HA se cejtim jak vdolek. Váha stoupla o dvě kila po prášcích, který mi měly zastavit ms, po HA žádný změny na váze nezaznamenávám, ale vážně jde vidět, že jsem taková "zavodněná". Konečně už můžu cvičit, takže doufám, že zase splasknu. Tak jsem si řekla, že 43 kg by pro mě byla úplně perfektní hmotnost. Dokázala jsem v minulosti zázraky, tak proč by to nešlo i teď.

Když jsem usnula u přítele, napsal mi kolem půl druhý ráno P. Přítel to viděl a naštval se, pochopitelně. Byl to vyloženě zákon schválnosti, protože si asi tak čtvrt roku nepíšem a najednou zničehonic napsal jako za starých časů, v nekřesťanskou hodinu -.- :D. Taky bych byla šíííleně naštvaná, docela ho chápu. Jenže za to fakt nemůžu, to by zas mohl pochopit on. Tak se se mnou zase hádal a já už si připadám vážně zoufalá. Tohle je marný, ty jeho náladičky mě budou deptat pořád. Snad nikdy jsem kvůli nikomu tak často nebrečela. Postupně se ze mě stává troska, vypadám fakt strašně. Ještě před víc jak půl rokem jsem byla oukej, ale teď... děs a hrůza. Nerada se na sebe dívám do zrcadla, v odraze vidim úplně jinou holku. Já už to dál nevydržim, úplně mě vysává. Vim, že to bude hrozně moc bolet a taky bude trvat dost dlouho, než se z toho dostanu, ale já už v tomhle vztahu žádnou perspektivu nevidim. Lepší to nebude, zvykl si na moji přehnanou toleranci a to je špatně. On se pak skvěle baví a já doma brečim, že jsem přesně takovej vztah nikdy nechtěla.

Mám v plánu velkou věc, chci si konečně splnit přání. Celej červen a červenec budu dřít, abych mohla v srpnu na vysněnou rhinoplastiku. Pro mě je to dost důležitý, odmalička jsem musela čelit posměchu. Vlastně i teď se kolikrát najde nějakej ústavák, co si na mě potřebuje vyléčit svý komplexy. Je mi jasný, že to spousta známých odsoudí hned, co to vyslovim, ale já bych byla ráda, kdyby se trochu vžili do mý kůže. Fakt to neni malichernost a vyhozený prachy za nějakou stupiditu si představuju jinak. A taky je to moje věc, žejo. Zatim to vidim tak, že po maturitě půjdu nejdřív na brigádu, pak bych se tam nejspíš nechala zaměstnat a mezitím si hledala lepší práci. Vzhledem k tomu, že můj současnej vztah nemá ani tu nejmenší šanci vydržet do konce školního roku, zvažuju práci letušky. Vlastně je to takovej sen. Ale času dost.

Moc mi chybí moje starý já. Březen až září 2016, to bylo moje nejšťastnější období. Úplně slyšim Vermillion Pt. 2 a vidim, jak jsem celá šťastná odcházela z autoškoly za krásnýho dubnovýho odpoledne, nebo taky prosluněnej vodák, cvičení, samý zdravý jídlo, můj nástup na brigádu... achjo♥. Asi je čas pomalu se začít vracet zpátky do starých kolejí. Momentálně mě zase straší myšlenky typu "už nežer, jsi tlustá, koukni na ty špeky", takže je nejvyšší čas něco začít dělat.

přesnídávka
freestyle chlebíčky
maxinuta
míchaná vajíčka s žampiony
čokoládová ovesná kaše, maxinuta
895 kcal

Blogilates♥ Mar 2017, box + trénink

1.3. Happy

1. března 2017 v 23:45 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
spring, march, and flowers image
První březnovej den byl ve znamení učení, taky jsem si ale pěkně zacvičila a nakonec jsem byla s přítelem. Problémy jsou za náma, tak snad už bude jenom dobře. Pozitivní energie se mě dneska drží od probuzení, tak snad se bude dařit. Během posledního týdne jsem se naučila skoro všechny otázky na zemák, mám dočtenou další knížku a vypadá to, že všechno stihnu dřív, než jsem plánovala. O víkendu mě čeká odměna ve formě dalších triček s oblíbenými kapelami^^ Já tu maturu dám hnedka v květnu, protože týden po ústních jedu na Rammstein a chci být fakt maximálně uvolněná, žádnej stres. Pak mě čeká SOAD, Linkin Park, rockový fesťáky a další akce. No a mít tři měsíce naprosto bestarostný prázdniny?! To je prostě boží! :D I když to vypadá, že půjdu aspoň na brigádu, ať mám stranou našetřeno něco málo na byt. Tak tohle je moje motivace :D. Mám z toho množství učiva v hlavě úplně vymleto, ale jedu dál, dokud jsem jakž takž při smyslech. Učit se do rána už ale nebudu, to jsem zbytečně přehnala. Pak se cvičí jedna báseň, když mě nic netíží. Od příštího týdne nejspíš začnu chodit do fitka, takže trénuju, abych si neudělala ostudu. Další možnost je, že bych tu permici využila až v červnu, kdy budu mít volno. No, uvidim. Každopádně, začínám se zas vracet do formy a je naprosto boží sledovat, jak se mý tělo postupně mění.

žampiony, brambory
čokoládová ovesná kaše, PB
671 kcal

Blogilates♥ Mar 2017, stínování