Duben 2017

24.4. Do or die

24. dubna 2017 v 17:50 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
study, school, and book image
Znovuobnovení vztahu bylo asi nejlepším řešením. Snažim se na to moc nemyslet, ale přece jenom o tom párkrát padla řeč. Je mi nepříjemný si to připomínat. On se pokaždý naštve, když zmínim, že mi ublížil. Ať si v tom případě nechá ty kecy, že by to nikdy neudělal. Už se stalo. Zas mu psala bejvalka, asi jí brzo nakopu, začíná mě srát. Je k smíchu, jak se vtírá. Ubožačka. Celej týden byl fajn, jedny z nejpěknějších dní, co jsme spolu. Po dlouhý době jsem si říkala, jak moc jsem šťastná. Je to až podivný, čekala jsem, že bude ještě hodně dlouho odtažitej. Kámoška se diví, že s nim ještě jsem po tom, co mi udělal. Jenže já mu taky ublížila, zklamala jsem ho. Je to těžký.
Velikonoce byly pěkný, ale smutek mě přešel až v pondělí večer. Až do čtvrtka bylo všechno fajn. Odpoledne mi napsala kámoška, že mě asi nepustí k maturitě. Šílela jsem, totálně. V pátek jsem si šla absenci vyžehlit za tělocvikářkou. Pohoda jahoda, ale taky jsem měla dost velký obavy. Nultá utekla jak nic, pak jsem půl hodiny čekala na němčinářku. Omluvila jsem se, nic jinýho jsem ani udělat nemohla. Nakonec se rozhodla, že mě teda klasifikovat bude. Měla jsem chuť pořádně ji obejmout :D. Tohle by žádnej jinej učitel neudělal. Třídní z toho málem měla infarkt. Já ho málem měla taky, když mi učitel na zemák řekl, že mám moc velkou absenci na to, abych k maturitě mohla. Ještě že už končíme, jináč by mě ty jeho srandičky asi brzo zabily :D. Děják mám za sebou, teď už jen fucking angličtina.
Fajn je, že se mi vrací zpátky moje ztracená fyzička, sláva! Hodně boxuju a začala jsem posilovat s činkama, takže pozooor :D. Od zítřka budu psát jídelníčky a určitě i svoje cinty, protože se teď prostě potřebuju ventilovat, když mám takový množství učiva :D. Teď si jdu zaběhat a pak konečně box♥:D.

13.4. Your tears don't fall, they crash around me

13. dubna 2017 v 23:42 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
quote, rose, and grunge image
Během několika málo vteřin se mi celej svět roztříštil na kousíčky. "Sbal se a vypadni," nechtěla jsem věřit, že by tohle někdy řekl. Vždycky jsem tvrdila, že slova bolí víc než rány, ale po dnešku o tom začínám pochybovat. Takovou facku jsem v životě nedostala, kopanec do břicha jsem dostala naposled ve třetí třídě a škrtil mě naposled bejvalej mý nejlepší kámošky, asi ve třinácti letech. Plivl mi do ksichtu, vysmíval se mi a strkal do mě. Mám podlitiny na rukou, tvář celou rudou. Jak tohle vysvětlim doma? Kdyby táta věděl, co se stalo, zabil by ho. A to myslim vážně. Můžu si ale za všechno sama. Vim, že jsem to posrala a kdybych teď byla na jeho místě, taky bych šílela... jenže já se do něj zamilovala, strašně moc, takže by šla moje abnormální tvrdohlavost stranou. Cejtim se sama, jsem sama. Doprovodil mě domů. Kdyby ne, asi by mě srazilo auto, nic kolem sebe jsem nevnímala. Nikdy jsem si nedokázala představit, jak děsně moc bolí zlomený srdce. Člověk je jakoby otupělej, soustředí svý myšlenky jenom na tu strašnou situaci a tím si do očí žene slzy. Nemám ani to nejmenší tušení, co budu dělat. Zoufalost, to je jeden z mnoha negativních pocitů, který právě cejtim. Mám pořezaný předloktí. Ani nevim, kdy jsem to udělala. Všechno je odporný, celej svět. A já nejvíc.

11.4. Better things are coming

11. dubna 2017 v 9:54 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
summer, friends, and girl image
Seděla jsem v kuchyni, dívala se z okna na červánky, kterýma hořela obloha, při tom jsem si psala s P. Přítel asi spal. Musela jsem mu napsat, šlo o maturitní otázky. Pak jsme si teda začali psát dál, ale nic důležitýho. Přesto jsem si připadala hrozně. Jako bych se dopouštěla něčeho špatnýho. Je vůbec možný někoho tak moc milovat? Přestali mě zajímat ostatní kluci. Říkám si, že je to asi špatně. Jsem často protivná, když takhle přemejšlim, ale já mu nemám co vyčítat. Možná o dost horší je fakt, že on tak moc zamilovanej neni. Přece jenom měl přede mnou dva vztahy, má zkušenosti a asi to prostě celkově prožívá jinak než já. Fakt mu to ale nemám za zlý. Vždycky ten jeden miluje víc, ať už si to jeden z páru připouští nebo ne.
Tak tohle teď řešim já, dvě hodiny před maturitním slohem. Nejsem úplně v klidu, ale zas si říkám, že když nejde o život, tak jde o hovno. Od tý doby, co byla mamka v nemocnici, si to říkám často. A je to tak.
S největší pravděpodobností budu psát hrozný kydy a předem lituju toho chudáka, co to po mně bude muset číst. Třeba se zrovna dneska zadaří, uvidíme. Nesnášim, když někam musim jít slušně oblečená. Obleču si legíny se zipama a černý krajkový triko, k tomu si vezmu baleríny a polibte mi, fakt si nebudu v týhle zimě brát šaty nebo sukni omg. Skočim si do obchodu pro dávku kofeinu a půjdu na to. Zas tak moc ten sloh nehrotim... Ale každopádně doufám, že tahle první maturitní zkouška bude úspěšná stejně jako ty ostatní.

mandlová ovesná kaše
corny tyčinka
kuřecí plátky, brambory
mrkvový salát
698 kcal

Blogilates♥ Apr 2017

3.4. Den skončil, ale mně je fajn

3. dubna 2017 v 18:20 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
april, bloom, and quotes image
Vzpomínám na ty bezesný noci. Na to, jak jsem v půl jedný ráno poslouchala Cobaina a byla myšlenkama úplně mimo. Ráno to samý, k tomu jsem popíjela mátovej čaj. Prohlížela jsem si nový jizvy na předloktí. Těch bylo. Kapky deště burácely do okenic a mně se nikam nechtělo. Byla to spíš cesta jako na popravu, akorát jsem netušila, co mě čeká. Všechny ty dny byly něčim zvláštní.
Teď je všechno jinak. Ráno ospale míchám kafe, při pomyšlení na školu pomalu propadám depresi a místo jizev si prohlížim tmavý kruhy pod očima, který jsou občas teda fakt libový :D. Za měsíc maturuju, za týden píšu maturitní sloh. Bože, dej mi sílu!
S přítelem jsem si snad všechno vyjasnila, doufám teda. Příští týden jdeme slavit kámošovo narozky. Bude tam dost lidí, co jsou starší než já, takže žádný ožíračky vážně neplánuju, to by byl trapas. Jen mě štve, že zrovna v ten večer bude ve vedlejším městě skvělá akce, na kterou jsem strašně moc chtěla jít.
Poslouchám Nirvanu, dívám se z okna na ten šedivej deštivej den a přemejšlim. Trochu splín. Proč vždycky chceme to, co v danou chvíli nemůžeme mít?

1.4. Fuck them, exclamation point!

1. dubna 2017 v 23:51 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
pulp fiction, quentin tarantino, and uma thurman image
Jako na horský dráze. Chvíli nahoře, chvíli dole.
"Pamatuješ, cos tenkrát řekla?" "Že s tebou nebudu, když s tim nepřestaneš?" "Jo. A vidíš, stejnak se mnou jsi.", tohle mě tak trochu vzalo. Prostě jsem doufala, že jsem pro něj důležitější. Mohla bych ho prosit, mohla bych od rána do večera škemrat, aby přestal, ale stejnak mi to akorát pokaždý slíbí a za tejden se to bude opakovat. Jsem z toho smutná. Můžu si za to sama. V těhle chvílích si říkám, že jsem to měla ukončit dřív, než to začalo. Pak se zklidnim a jsem naštvaná, že jsem vůbec na něco takovýho myslela. Co dál?
Oblíkám tričko Pulp Fiction, kraťasy a nakonec pomalu oblíkám podkolenky. Nazouvám tenisky, mobil a klíče strčim do kapsy, zabouchnu dveře a padám ven. Kudrnatý vlasy zkroceny žehličkou. Na hrudi cejtim přívěsek ve tvaru srdíčka. Od přítele. Všechno jsou jenom okamžiky. Jít pomalu městem a přehlížet detaily. Piju oblíbenej energy drink. Starosti jsou fuč. Aspoň na chvíli. A ke štěstí mi chybí už jenom bejt v balíku.
Toužim po všem... a přitom po ničem.