Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


Květen 2017

26.5. Sbohem, gymple

26. května 2017 v 17:36 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
https://68.media.tumblr.com/1ca1b313e5d282e7dc207f37a31f0b48/tumblr_nszc1v5fwV1uap9yoo1_500.gif
Úterý bylo ve znamení neskutečnýho šrotění se veškerýho učiva. Brečela jsem jak blázen. Mamka byla na operaci, takže mě neměl kdo uklidnit. Ségra mě teda objala a pořád dokola opakovala, že to dám. Otčím se mě snažil rozesmát. Pak přišla bouřka a už jsem to učení vzdala, šla jsem spát. Budila jsem se snad každých třicet minut. Ráno jsem vstala, jakože je všechno v pohodě a o nic nejde. Vytáhla jsem si všechny ty otázky, který jsem nechtěla, děsná smůla :D. Vytáhla jsem si 2x 16 a pak 2x 8. Zvláštní náhoda. Každopádně, odmaturovala jsem s jednou dvojkou, jinak mám samý. "...byla z německého jazyka ohodnocena známkou výborný" - to byl ten moment, kdy jsem se málem rozbrečela štěstím. Němčinářky se na mě smály. Vážně jsem měla chuť snést jim modrý z nebe :D. Všichni byli hodní, nestačila jsem se divit. Tak z toho tolik obávanýho dne se vyklubal den, na kterej nikdy nezapomenu, v dobrým samozřejmě. Desítky gratulací, slzy štěstí, neskutečná radost.
Tak a je to, mám za sebou úspěšně gympl. Čtyři roky jsou pryč. Mám maturitu. A co teď? Budu zaslouženě odpočívat, dokud nenastoupim na brigádu. Sice jsem na tu školu děsně nadávala, ale asi mi trochu bude chybět. Jedna důležitá kapitola života je za mnou. Dneska jsme se ve škole loučili, večer jdu na pomaturitní večírek a v červnu si půjdu pro vysvědčení. V sobotu mám schůzku s kámoškou, abych ji dala info, jak to tam probíhá a ona se tak mohla připravit. No a v neděli Rammstein!!! Děěěsně se těšim. Další odměny v podobě oblečení, knížek a plakátů, si dopřeju v průběhu června. No a pak rhinoplastika. Když jsem to tu řešila prvně, zdálo se mi, že mě od maturity dělí celá věčnost, ale uteklo to rychle. Navíc jsem nevěřila, že to dám. Sny jsou od toho, aby se plnily.
Plno lidí mě chválilo, jak pěkně mi šly jazyky. Pohlazení po duši. Angličtinářka mi nabídla práci, vysněnou práci. Necejtim se ale dostatečně připravená, pro začátek chci něco lehčího. Sice mám z nj jedničku, ale přece jenom se německy učim teprve čtvrtým rokem a řekla bych, že se budou hlásit lidi, co jsou na tom mnohem líp.
Takže zkouška dospělosti je úspěšně za mnou, s vyznamenáním, haha. Asi je čas to tu ukončit. Život jde dál a já už nechci být součástí tohohle pochmurnýho "hubnoucího" světa. Už nebudu studentka, možná zas až příští rok. Jsem dospělá a nechci patřit sem. Vlastně už tu dost dlouho nemám co dělat, hubnutí šlo totálně mimo mě. A co mě zachránilo před návratem k bulímii? Láska. Přeju všem těm křehkým a osamělým duším, aby taky našly správnej východ z pekla, který "pro ana" a "pro mia" svět představuje. Já věřim, že každej jednou dospěje a i když je to kolikrát běh na dlouhou trať, dá se z toho dostat. Vždycky všechno jde. Jen stačí chtít.
Mějte se a myslete na to, že jakákoliv situace, ať je sebehorší, má tendenci se zhoršit...
https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/62/44/4f/62444ffcf17b43e347a4e5c3e5102e36.jpg
https://68.media.tumblr.com/0eb394f3a47bcc73a34fd4428f6cebdc/tumblr_n34bw26AtF1trjiw8o1_500.jpg
http://data.whicdn.com/images/103455197/large.jpg
https://68.media.tumblr.com/dfe6a72039644e0dccbdea26e7346220/tumblr_nfw095wPnH1tafjr0o1_500.gif

17.5. Success is a decision

17. května 2017 v 23:45 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
https://news.artnet.com/app/news-upload/2016/09/ed43e776-3a78-402b-8e97-178318d04423.jpg
Je tu to, čeho jsem se nejvíc bála- zvracení. Ještě jsem se k tomu nedostala, ale vypadá to, že už to dlouho nevydržim. Jakmile jídelníček neni perfektní, okamžitě moji mysl napadaj ty vražedně vlezlý myšlenky. Je to přece tak moc snadný... Cejtim se hrozně, že nad tim vůbec přemejšlim, ale asi to bylo více méně jasný celou dobu. Opravdu jsem od prváku dýl jak čtyři měsíce bez zvracení nevydržela.
Přísahám, že už teď si dokážu představit, jak moc mě bude pálet v krku. Přítel odletí na dovolenou, takže budu skoro dva týdny sama. Původní myšlenkou bylo, že se za tu dobu dám dohromady a až se vrátí, tak budu vysekaná a připravená na box. Momentálně to spíš vypadá na pořádnou depku z toho, že žeru jak prase a vypadám naprosto nechutně. Po maturitě si dám třídenní detox, třeba mi bude líp.
Jsem bezradná a co se týče problému s jídlem, asi se už nic nezmění. Bude se mnou napořád. Nastává období, kdy se budu tvářit, že jsem už v pohodě a snažim se dostat se z toho z plných sil. Sama sobě lžu. Vloni jsem myslela, že jsem šťastná. Možná jsem byla, ale jen chvíli. Ten pocit euforie dokáže bejt fakt opojnej.
Za týden už touhle dobou budu vědět, jestli jsme uspěla ve zkoušce dospělosti. Upřímně doufám, že budu oslavovat úspěch, ale kdo ví. Tohle je fakt jako v Kruhu, 7 dní. Určitě bych měla využít těch několika málo dní a naučit se toho co nejvíc. Nechci pak litovat a vyčítat si, že jsem měla šanci uspět a zase jsem se na všechno vyflákla. Vždycky jsem toužila po úspěchu, už jako malá jsem si děsně zakládala na výbornym prospěchu.
Udělám to pro tu malou holčičku s hnědýma lokýnkama a velkýma černýma očima. Pro tu, co se vždycky snažila být nejlepší a dělat všem radost. Jakmile to dokážu, budu mít klid na duši, tím si jsem jistá. Tak jo, jdu do toho. Doufám, že při mě budou stát všichni svatí.

14.5. Living in the past will only fuck you up

14. května 2017 v 23:55 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
pulp fiction image
"Ani jsi neumřel a ona brečela jako vdova," takhle nějak zněla jedna z hlášek z filmu, na kterej jsme se dívali asi tak den po tý hrozný hádce. Pozastavil se nad tim, pochopila jsem proč. Jak bych mohla neuronit ani slzu, když jsem málem přišla o svoji lásku. Prostě jsem zamilovaná jak blázen. "Přijď, jestli chceš," to mi napsal. Nečekala jsem, že mě ještě bude chtít vidět. Od toho dne je to mezi náma zas dobrý. Doufám, že už je všechno špatný za náma. Vypadá to, že fakt budem mít společnej byt. Moc bych s nim chtěla bydlet, ale rozum mi to nechce dovolit. Dokážu si představit všechno, co by se mohlo stát, kdybych na to kejvla. Jistá si nemůžu být nikdy ničím. Ráda bych mu to vysvětlila, jenže mám strach, že si to vyloží tak, že s nim do budoucna nepočítám. Tak uvidim no. Byli jsme spolu běhat, což pro mě bylo fakt perfektní zakončení dne. Takhle jsem si to vždycky představovala, jen já, moje láska a příroda kolem nás. Jsem zamilovaná zas o něco víc, jenom na to pomyslim. Bylo pro mě ale hrozně těžký soustředit se na učení, když jsem musela řešit ty sračky z minulosti, ale už jsem se do toho pustila a myslim, že to opravdu zvládnu.
Vzpomínám si, jak jsem před čtyřma rokama touhle dobou bloudila v tom nesmyslnym kruhu přejídání se a hladovění. Ve škole jsem se děsně stresovala, ale stejnak jsem měla furt jedničky. Jediný, co mě zajímalo, bylo moje tělo. To, jak vypadám. Byla jsem hloupá patnáctiletá holka před nástupem na střední školu, netušila jsem, co všechno mě čeká. Teď si říkám, že jsem vlastně neměla moc na vybranou. O střední škole více méně rozhodli rodiče. Skoro vůbec se mi nevěnovali. V tom, v čem jsem nad ostatníma vynikala, mě podceňovali a ve věcech, který mi vyloženě nešly, mě naopak přeceňovali. Čtyři roky nepřišli na to, že jsem zvracela nebo týden v kuse nejedla. Neměli ponětí o mých problémech, ani v nejmenším. Já jim to rozhodně nevyčítám, jen vím, že kdyby nebylo těhle "maličkostí", všechno by bylo jinak.
Teď jsem tam, kde jsem. Teprve teď začínám držet život ve svých rukou a jsem si hrozně nejistá. Nepotřebuju být nejlepší, ale nebaví mě být pořád ta nejhorší ze všech. Asi čas na změnu. Z malý ustrašený Effy se stává dospělá slečna. Žádnej extrémní převrat neplánuju, časem to přijde samo, protože čas mění všechno a všechny.
Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.

8.5. Osmýho

8. května 2017 v 10:45 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
friends and chandler bing image
Udržovala jsem si odstup stejně jako na začátku vztahu, po dlouhý době jsem se necejtila jak vtěrka. Začínalo mi bejt fajn, soustředila jsem se čistě jenom na sebe. Samozřejmě jsem nic špatnýho nedělala. A jak to dopadlo? Cchtěl se se mnou rozejít. Spíš je to k smíchu. Jakmile se začnu chovat jako on ke mně, tak se mu to nelíbí a je zle. Tohle se ale ještě dalo v klidu vyřešit, včera to bylo horší. Četl si mý zprávy na fb, co jsem si psala s P. Nasral se a rozešel se se mnou. Špatně si něco z toho vyložil a nenechal si to vysvětlit. Pak to bylo na chvíli v pohodě, ale jen co jsem dorazila domů, už mi zase nadával. Beztak to přeháněl jenom proto, že si někoho našel ve fitku, tušila jsem to už dřív. Věděla jsem, že až se jednou fakticky zamiluju, tak to bude tragédie. Je mi odporně, celej svět je holej a fádní. Vůči všemu jsem apatická a jediný, co cejtim, je nepopsatelná bolest.
V pátek jsem málem propadla panice, když mě napadlo, že jsem toho snědla moc a že bych to mohla jít vyzvracet. Fuuuu... Hoodně dlouho se mi tohle nestalo. Naposledy jsem zvracela v lednu. Čtvrt roku jsem teda "čistá". Posledně jsem se takhle radovala v září, kdy tomu taky bylo čtvrt roku a druhej den jsem vyžrala ledničku a půlku dne jsem se skláněla nad záchodovou mísou. Lol. To se tentokrát nestane. Znám to moc dobře. "Jenom dneska" znamená tejden v kuse. A pak to pokračuje dál a nejde s tím přestat. Sama sobě to víckrát udělat nemůžu. A přestala jsem hlavně kvůli D. Začít znova? To už by bylo trapný ne? Motat se v tomhle čtyři roky je fakt síla.
Co bude dál? Já vážně netušim, jak se se svým prvním rozchodem vypořádám, ale rozhodně neplánuju čokoládový večery ani pizzový dýchánky. Určitě vysadim HA, protože mi po ní padaj vlasy jako nikdy v životě, jsem příšerně zavodněná a mám nafouklý břicho, takže vypadám jak těhotná. Určitě se budu soustředit na učení, protože mi už nezbývá moc času. Možná u maturity nepředvedu excelentní výkony, ale dám do toho veškerou svoji snahu. Vím, že to dám.
Musim se naučit žít tak nějak na novo, prostě bez chlapa. Byli jsme spolu sice jen půl roku, ale za tu dobu jsem si na něj zvykla a asi bude hodně zvláštní být zas celý dny sama.

hroznové víno, jahody
kuře, brambory
367 kcal

Jillian Michaels - Cardio KickBox, běh