Srpen 2017

28.8. Já tě nechci ve svý hlavě, cizí lidi dělaj, že znaj mě, všechny ty bad pocity maj mě

28. srpna 2017 v 15:10 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Za jedinej tejden jsme se stihli asi tak dvacetkrát pohádat, jednou se rozejít, pak se spolu vyspat, usmířit se, znova se pohádat a z lásky vytvořit počáteční nenávist. Výborně!
V pátek mám nastoupit do práce, zatim teda vůbec nemám kam a začínám z toho být dost vystresovaná.
Budu si muset hodně hlídat jídelníčky, protože se mi často dělá strašně blbě, což by bylo v práci úplně na hovno, takže tady budu psát jídeláky a tak nějak všechno, co se toho týká. Vzhledem k tomu, že chci začít chodit na box mezi samý chlapy, se musim snažit minimálně dvojnásobně víc než doteď. Dalším problémem je silná anémie, kterou mám. Konečně se to začalo řešit a pokud se to za dva měsíce nezlepší, tak musim někam do nemocnice na vyštření a testy. Doufám, že se tomu teda vyhnu.
Co ten můj románek s vojákem? Měl pokračování. Procházka večerní Prahou? Větší romantiku jsem snad nezažila. Když opomenu kámoše, kterej nás špatně navigoval, čímž nám přidal asi tak deset kiláků chůze na víc, tak to bylo vážně skvělý. Smetanovo nábřeží, božskej výhled a frajer, co hrál dole u Vltavy na kytaru Wicked game. On se mi díval do očí a já se, stejně jako při každým pohledu na něj, smála jako sluníčko. Štěstím bych rozzářila klidně celý město. Myslim, že se mi líbí zas o něco víc. Docela průšvih, nechci se do něj zamilovat.
O víkendu se to ale pokazilo. Měli jsme se vidět už v pátek, ale dneska je to čtvrtej den, co se neozval. Tak už to asi vzdal. Je mi to líto, protože jenom s nim jsem se cejtila jako v pohádce. Tak utřu slzu a třeba se zas někdy náhodou potkáme.
Byli jsme na jedný akci, pak jsme jeli do baru. Přišla tam holka, se kterou mě přítel několikrát podvedl. Jak jsem měla reagovat? Neřekla jsem o ní radši ani slovo, cejtila jsem se děsně. Pak jsem se dověděla, že tam přítel nějaký holce kupoval pití, takže taky "super". Kámoška řekla, že by ho nakopala do prdele, což jsem asi fakt udělat měla.
Poznala jsem ale nový lidi a i když jsem několik hodin nemohla přestat zvracet, tak jsem ráda, že jsem tam byla :D.
Chce to pořádnej nadhled, jenže jak ho získat, když se sere všechno, do čeho se pustim? Tak nějak čekám, kdy přijdou ty šťastný dny, během kterých se stane milion věcí a mám potom ty nejhezčí vzpomínky.
drink, quote, and Marilyn Monroe image

18.8. Tajim dech

18. srpna 2017 v 23:24 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Chtěla jsem se ztratit ve tmě. Tak, aby mě nikdo neviděl. Nechtěla jsem, aby mě zastihly problémy. To jsem ale ještě netušila, že chodim s feťákem, kterej mi od začátku jenom lže. Podvedl jednou, podvede podruhý. A taky že jo. Tak moc mi nikdy nikdo neublížil. Kurva, já mu věřila. Poprvý jsem někomu fakt věřila a takhle to dopadlo. Od začátku věděl, že lidem nevěřim, protože z toho mám strach, věděl to jako jedinej ze všech. "Je to hnus a věř mi, že to udělá znova," prostě maj všichni kolem pravdu a já si to celou dobu odmítám přiznat. Mám ho ráda, to je ten problém. I přes všechno špatný. Napadlo mě, že mu všechno oplatim, ale já bych na to neměla. Když někoho milujete, nesmíte mu ublížit. Při tom jeho "miluju tě" se mi ale pokaždý sevře žaludek, jak je to falšený. V tomhle vztahu už jen přežívám a čekám, kdy vyhasne úplně. Dívám se mu do těch jeho modrých očí a říkám si, že mu z nich lež přímo kouká a že většího lháře neznám. Jediným osvobozením by byl rozchod, víme to oba. Nechci být ta, která to vzdá první.
Měla bych se nějak dostat z týhle černý bubliny a začít zas normálně žít. Minulý týden jsme byli pít, šla jsem bez přítele. I když to bez něj tak nějak nebylo ono, bavila jsem se skvěle a nechtěla jsem, aby ta noc skončila. Pak zas přišlo ráno a spolu s nim se vrátily všechny povinnosti. Škoda. Docela za mnou pálí jeden kluk, vlastně je to pořád ten, kterýho jsem potkala na mym pomaturtiním večírku. Začíná to dost žhnout. A zítra jedem do Práglu. Tajně. Že bych našla svoji druhou polovinu? Uvidíme.
Všechno za poslední dobu připomíná scénář nějakýho průměrnýho filmu pro osamělý ženský. Pokud se nějakym způsobem proflákne, co že to kujim za sviňárnu, tak z toho bude pěkný drámo. Sama jsem zvědavá, jestli se konečně odhodlám začít od znova. Nebo budu furt takovej přizdisráč? To nemám v povaze. Budoucnost mám teď skoro na dlani a nenechám nikoho, aby mi zas zbortil veškerý plány.
Láska je buď med nebo jed, nic mezi.
Zkusim zavřít oči a představit si, jak by mi bylo bez něj. Jen při tý představě se mi do očí hrnou slzy. Vlastně při každým pomyšlení na něj se mi chce brečet. Jen tak se ho ale nevzdám, i když tahle láska neni sladká. Protože bych raději cejtila bolest než vůbec nic.