Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


18.8. Tajim dech

18. srpna 2017 v 23:24 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Chtěla jsem se ztratit ve tmě. Tak, aby mě nikdo neviděl. Nechtěla jsem, aby mě zastihly problémy. To jsem ale ještě netušila, že chodim s feťákem, kterej mi od začátku jenom lže. Podvedl jednou, podvede podruhý. A taky že jo. Tak moc mi nikdy nikdo neublížil. Kurva, já mu věřila. Poprvý jsem někomu fakt věřila a takhle to dopadlo. Od začátku věděl, že lidem nevěřim, protože z toho mám strach, věděl to jako jedinej ze všech. "Je to hnus a věř mi, že to udělá znova," prostě maj všichni kolem pravdu a já si to celou dobu odmítám přiznat. Mám ho ráda, to je ten problém. I přes všechno špatný. Napadlo mě, že mu všechno oplatim, ale já bych na to neměla. Když někoho milujete, nesmíte mu ublížit. Při tom jeho "miluju tě" se mi ale pokaždý sevře žaludek, jak je to falšený. V tomhle vztahu už jen přežívám a čekám, kdy vyhasne úplně. Dívám se mu do těch jeho modrých očí a říkám si, že mu z nich lež přímo kouká a že většího lháře neznám. Jediným osvobozením by byl rozchod, víme to oba. Nechci být ta, která to vzdá první.
Měla bych se nějak dostat z týhle černý bubliny a začít zas normálně žít. Minulý týden jsme byli pít, šla jsem bez přítele. I když to bez něj tak nějak nebylo ono, bavila jsem se skvěle a nechtěla jsem, aby ta noc skončila. Pak zas přišlo ráno a spolu s nim se vrátily všechny povinnosti. Škoda. Docela za mnou pálí jeden kluk, vlastně je to pořád ten, kterýho jsem potkala na mym pomaturtiním večírku. Začíná to dost žhnout. A zítra jedem do Práglu. Tajně. Že bych našla svoji druhou polovinu? Uvidíme.
Všechno za poslední dobu připomíná scénář nějakýho průměrnýho filmu pro osamělý ženský. Pokud se nějakym způsobem proflákne, co že to kujim za sviňárnu, tak z toho bude pěkný drámo. Sama jsem zvědavá, jestli se konečně odhodlám začít od znova. Nebo budu furt takovej přizdisráč? To nemám v povaze. Budoucnost mám teď skoro na dlani a nenechám nikoho, aby mi zas zbortil veškerý plány.
Láska je buď med nebo jed, nic mezi.
Zkusim zavřít oči a představit si, jak by mi bylo bez něj. Jen při tý představě se mi do očí hrnou slzy. Vlastně při každým pomyšlení na něj se mi chce brečet. Jen tak se ho ale nevzdám, i když tahle láska neni sladká. Protože bych raději cejtila bolest než vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | Web | 21. srpna 2017 v 19:02 | Reagovat

Máš to teď hrozně těžké. Hrozně moc ti držím palce ať se s tím popereš!

2 B. B. | Web | 22. srpna 2017 v 21:26 | Reagovat

Ten začátek mi můj vztah bohužel vážně připomněl. U mého ex s těmi drogami to nevím jistě, ale podle všeho to možné je. I když bych to do něj nikdy neřekla.
Takhle je to vždycky. Moc si ho vážíš a čím víc někdo ubližuje, tím paradoxně víc toho druhého nechceš ztratit, nebo jak to říct, možná to popisuji špatně. Když dáváš tomu druhému najevo to, jak moc ho miluješ, on si tě přestane vážit, bere tě jako jistotu a s klidem podvede. Jako to bylo u mně. Celé tři roky. Bohužel, on se uměl tak skvěle přetvařovat, že když jsem se s ním rozcházela a ještě ani pořádně nevěděla, co se dělo, bylo mi ho líto a připadala jsem si já ta špatná. A přitom on byl takovej krypl, co se mi dokázal koukat do očí... Je to těžký :/.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama