Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


14.9. Narušená

14. září 2017 v 22:05 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Zajímalo by mě, co se stalo, že je všechno tak dojebaný. Nevim, co jsem udělala vojákovi, ale neviditelnej fakáč, kterej na mě ukazuje, mi jasně říká, ať si dám vodchod. Tak já se teda budu držet zpátky, jen je nefér někoho najednou pustit k vodě a vůbec nic mu o tom neříct.
A co ta moje love story? V neděli se se mnou rozešel, v pondělí kolem oběda mi napsal smsku, že by bylo rozumný si o tom promluvit. Čekala jsem na něj tři hodiny, nakonec se ozval v deset večer, že usnul. Brečela jsem, protože mě zase nechal čekat. V úterý mi napsal hned po práci, jestli spolu jedeme na koncert. Jako by nevěděl, že jo. Večer napsal znovu, nejdřív, jestli půjdem ven a pak, že mu chybim. Tak jsem mu to hezky vysvětlila. Čekal, že odpovím "ty mně taky", ale to fakt ne. "Dáme tomu ještě šanci?" tak trochu váhavě jsem to odsouhlasila, ale rozhodně to nepovažuju za definitivní návrat k němu, je to pořád nedořešený.
"Věř mi. Miluju tě. Nikoho jinýho, jen tebe. Já jsem jenom tvůj a ty jsi jenom moje," svírá se mi žaludek, když myslim na všechno to, co mi dokázal nalhat. Falešná láska. Včera nenapsal, po minulým selhání jeho ego vítězí. Dneska jsme šli k němu. Proč to nemůže být takový pokaždý? On se hádá kvůli každý blbosti, já před každým problémem utíkám. V těhle chvílích to prostě skřípe a budeme na tom muset zapracovat. Od pondělí mi bylo příšerně a až dneska jsem se cejtila líp, v jeho objetí.
Brzo ráno jsem byla na pohovoru, přímo na pracáku. Větší shit mi nabídnout nemohli, takže ráno napíšu mail, kde jejich nabídku slušně odmítnu a okamžitě zavolám do jedný místní firmy, že nastoupim klidně ihned :D.
Zase začínám myslet na všechno to jídlo, který bych mohla vyzvracet. Nebo naopak na ten prázdnej žaludek, litry nekalorickýho pití, cvičení a neuvěřitelný pocity, který nad vším vítězí. Moc mi to chybí. A mý zápěstí zdobí pár rozkošných řezanců.
Možná jsem narušená. A je vůbec možný někoho nenávidět a zároveň milovat?
autumn, fall, and rain image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 17. září 2017 v 14:45 | Reagovat

Ano, tohle existuje, taky jsem to zažila a pro mě nejhorší pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama