5.12. Světla jsou nízko

5. prosince 2017 v 21:49 | Effy |  Chci se ztratit ve tmě (2017)
Za svitu vánočních světýlek sepisuju tenhle pitomej článek a vzpomínám, jaký to bylo před čtyřma rokama.
"Už jsem zase na všechno sama. Nemám nikoho. Ano, chtěla jsem to tak, ale bylo by hezký, kdyby se o mě aspoň někdo zajímal. Vždycky jsem sebepoškozování docela odsuzovala, nechápala jsem, co tím lidi vyřeší. Ale teď už to chápu."
Ještě v ten den jsem se zalíbila P a o deset dní později už z nás byli kamarádi, co plánovali rande. Tak nějak mi byl ten kluk souzenej, přišel právě ve chvíli, kdy jsem neměla chuť dál žít, respektive přežívat. Škoda, že to tenkrát nevyšlo.
Nebýt toho smutnýho večera, tak možná nemám tolik zjizvený ruce. Propadla jsem depresi. Dělala jsem si falešný naděje a doufala, že se přes všechno to špatný dostanu a bude zas dobře. Smutný je, že se za ty čtyři roky nic nezměnilo. Naivní jsem pořád. A co hůř, začala jsem na nějakou chvíli věřit lidem a zas přišlo akorát zklamání.
Nebaví mě dennodenně předstírat, jak je mi všechno jedno, jak nic neřešim a jak dokážu snést veškerý negativní emoce. Jen se prostě mezi lidma neprojevuju. Každý slovo může být použito proti mně, protože lidi jsou zlí. Teď už si tím jsem jistá.
Nevydržim to takhle dlouho, potřebuju taky jednou za čas pořádně obejmout, vylejt si srdce a slyšet nějaká milá slova. Tohle mi fakt stačí, abych se cejtila dobře.
Pokud se nechci utrápit k smrti, tak se musim rozejít s přítelem. Tentokrát už nadobro. Brečim jako blázen, když na to jen pomyslim, ale my spolu opravdu nemůžeme být. On potřebuje někoho, komu na něm nebude tak moc záležet, protože jedině člověk, co ho má upřímně rád, přece nechce, aby se takhle ničil. Já potřebuju někoho, kdo bude moji lásku opětovat. Nechci žádný "jeden miluje víc než ten druhej".
Cvičim do vyčerpání, v hlavě mám kalorický hodnoty, nechci být tlustá... Mikuláš a jeho fucking balíčky byly letos silnější než moje vůle. Mám chuť zas najet na zvracení. Sice jsem vypadala jak hromádka neštěstí, ale nějakou tu kontrolu jsem nad sebou přece jenom měla.
Chci být sama, ale zároveň potřebuju mít jistotu, že sama nejsem. O víkendu mě čeká večírek, letos neplánuju žádný blbosti jako vloni. Pak se zašiju asi někam do baru. Kdo ví, jak to dopadne, ale už teď je jasný, že se potřebuju pořádně odreagovat. Světla jsou nízko. Vsugeruju si pocit euforie. To mi jde vždycky dobře. Jen ten pocit mám, necejtim ho. Nic neni skutečný.
winter, snow, and christmas image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B. B. | Web | 12. prosince 2017 v 17:02 | Reagovat

Takhle to dál nejde, vážně by ses utrápila. Vím, že to hodně bolí a že představa, že budeš bez něj, je hrozná, ale časem se to zahojí a ty si budeš říkat, že nechápeš, cos' na něm viděla. Nepotřebuješ se kvůli někomu takhle zničit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama