Únor 2018

26.2. Láska je jenom lež

26. února 2018 v 19:52 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Před měsícem jsem oslavila dvacítku a za jedinej měsíc se stihlo posrat snad úplně všechno, na čem mi záleželo. Už je zas všechno v cajku, ale stálo mě to dost úsilí. Musela jsem totiž zamakat na svý psychice. Prostě jsem se musela odhodlat k projevu svých vlastních citů. Řekl jsi, že jsem ledová královna a v tu chvíli začalo mý srdce tát. Měla jsem strach, že ho tenhle můj psychickej blok odradí a nebude na mě mít zkrátka nervy a dostatečnou trpělivost. Takže teď je ze mě jinej člověk, už se tolik nebojim projevovat emoce. Strach z odmítnutí pomalu přechází v touhu poznat samu sebe ve společnosti.
Uvědomila jsem si jednu strašlivou věc- zamilovala jsem se do vojáka. Možná je to jen povrchní cit nebo možná jen potřebuju jeho něhu a upřímnost... každopádně je to průser a přemejšlim, jak se toho pitomýho citu zbavit, jestli teda vůbec existuje v tý pravý podobě. Asi za týden se uvidíme a já aspoň zjistim, jak na tom jsem. Nebo jsme?
Neskutečnym způsobem se těšim na koncert Rise Against, jejich hudba mi připomíná snad celou moji pubertu. Něco mezi nevinností a zuřivostí. Doufám, že mě letos čeká víc takových koncertů.
V pátek po práci jsem byla na bejvalý škole pro nějaký výpisy. Na jednu stranu mi chybí, že už nejsem studentka a stejská se mi po tý mý rutině, ale na druhou stranu je to neskutečná úleva. Teď se rozhoduju, jestli jít na vš letos nebo až za rok.
Pondělní chmury pomalu mizí a místo nich přichází takovej ten pozitivní impulz, kterej jasně říká, že tenhle novej týden znamená novou šanci. Všechno může být přesně tak, jak chci.
V práci jsem se seznámila s jedním klukem, říkejme mu M. Přišel za mnou sám a protože nejsem slepá a za ten týden jsem poznala, že se mu líbim, snažila jsem se být co nejvíc v pohodě, ale přišlo mi to tak nějak vtipný, ani nevim proč :D. Asi už mám tohle za sebou, v seznamování už nevidim to, co dřív. Jeho roztomilost převálcovala všechny nedokonalosti. Je zvláštní, jak si kluci hrajou na drsňáky, ale když pak poprvý mluví s holkou, co se jim líbí, úplně znervózní a plácaj tak trochu nesmysly. Jak ale říkám, připadá mi to svým způsobem roztomilý :D.
Co se přítele týče, všechno jde zas do kytek. Pomalu si uvědomuju, že takovej vztah opravdu nikam nevede, ačkoliv se oba tváříme, že dobře víme, co děláme. Spíš se ztrácíme jeden v druhym.
fashion, girl, and style image

19.2. Pitomá nebo možná jen šťastná

19. února 2018 v 17:34 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Voják mě vzal na výlet, protože jsem měla narozeniny. Chtěl, abych měla na co vzpomínat. Od toho večera mi bylo hrozně zvláštně. Asi především proto, že mě přítel naháněl na telefonu a já ho ignorovala. Prodlouženej víkend s přítelem byl ale skvělej, zkusili jsme si, jaký by to bylo žít na hromádce. Vlastně to bylo docela fajn, jenže je rozdíl přežít spolu 3 dny nebo třeba 3 roky, ne-li dýl.
Říkala jsem si, že prožíváme šťastný obodobí. Skončilo to jak jinak než brzo. Byl pít na narozkách nějaký holky. Nic jsem o něm nevěděla. Seděla jsem doma na prdeli, protože se na mě "kámoška" zase vysrala. Nevim, jak to tam probíhalo, ale je jasný, že si tohle líbit nenechám. A všem těmhle "kámoškám" to karma určitě brzo vrátí. Vlastně jsem si zvykla být na všechno sama.
Teď přemejšlim, jak se se vším vypořádat, protože v těhle věcech jsem nikdy nebyla dobrá. Možná mi chybí vojákova slova. Jeho vůně. A jeho rty, co chutnaj jako vanilkovej vzduch. Láska je pomíjivá.
Lituju, že jsem byla vloni tak strašně hloupá a naivní. Nechala jsem si srát na hlavu, nechala jsem ze sebe dělat idiota. To jsem jako vůbec nepřemejšlela? Asi jsem byla zamilovaná a všechno viděla růžově, jinak si to nedovedu vysvětlit. Každopádně, už nikdy víc. Moje nový já se mi líbí, teď už totiž myslim jako první jen a jen na sebe.
Včera jsem byla na skvělym koncertě, po dlouhý době jsem se hezky odreagovala. Cesta byla dlouhá a tak jsem mohla pořádně přemejšlet. Dospěla jsem k tomu, že budu maximálně upřímná. Třeba mě bude mít za hysterickou krávu, ale mně je to vlastně fuk, nedopustim, aby mě zas podělával.
Poslouchám Red Hoty a Nirvanu a tohle únorový pondělí se mi nějakym způsobem dostává pod kůži a já nevim proč.
Po ránu je obloha růžová a tmavě modrá a oranžová. Když můžu s hrnkem mátovýho čaje v ruce pozorovat, jak se rozednívá, je mi nejlíp.
sky, pink, and city image