Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


Květen 2018

31.5. Because you're mine, I walk the line

31. května 2018 v 18:38 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Před rokem jsem úspěšně odmaturovala. Jeden z nejlepších dnů mýho života, byla jsem na sebe pyšná nejenom já, ale i rodiče. Ráda na ten den vzpomínám. Myslela jsem, že to nedám, ale naděje umírá poslední a já zjistila, že když něco opravdu chci, tak to prostě dostanu.
Dokonalym příkladem je rhinoplastika. V pondělí jsem byla na konzultaci. Přes půl hodiny jsme lítali po Praze a hledali schovanou kliniku, takže na nervozitu nebyl ani čas. První dojmy? Skvělý, skvělý, skvělý! A co je úplně nejskvělejší? Čekací doba na operaci je minimálně měsíc, to v tom lepším případě, ale náhodou se zrovna uvolnilo jedno místo a já nastupuju za necelý dva týdny! Prostě paráda, vyhrála jsem to dobře :D.
Moje myšlenky byly za poslední tři týdny dost pomatený.
Další týden bez tvý přítomnosti a další sobotní noc strávená v baru. Rozešli jsme se v sobotu večer, na obloze ohňostroj. Bylo mi příšerně. V baru jsem poznala bejvalýho mý kámošky z gymplu. A další týden kluka, kterýho mi na podzim chtěla dohodit kolegyně z práce. Náhoda jak blázen. Věděla jsem, že ta moje emoční nestabilita přinese nějakej úlet. Nelituju, potřebovala jsem to. On je strašně sladkej a jsem moc ráda, že jsme se poznali a že mi právě on dělal společnost. Poslední květnový víkend přinesl usmíření. Nebylo to ale jen tak. Další pecka, která mě okamžitě totálně položila. Večer jsem šla chlastat, nemohla jsem to překousnout. Šílenej večer. Byl tam ten kluk, kterej mě minulej víkend balil a dělali jsme si naschvály. Je mi ukradenej, takže se mohl snažit, jak chtěl. Věděla jsem, že zas skončíme spolu a taky že jo. Nějak mi uvízl v hlavě a já ho z ní teď vůbec nemůžu odehnat. Nejraši bych ho umačkala, vypadá jak plyšovej medvídek :D.
Další komplikace tvoří voják, kterýmu jsem napsala, že tak nějak někoho mám a že by nebylo dobrý se dál scházet. Sral na mě celej měsíc a teď, když mě ztratil, chtěl by mě zpátky. Možná se uvidíme příští týden a vyříkáme si to. Nic víc ale nebude. Musim si uvědomit, že mám zas přítele. S nim je mi až na pár maličkostí bezvadně. Cítit jeho vůni a hladit ho po hrudi ve mně vyvolává nějaký speciální hormony, kdy mám chuť ho s úsměvem na rtech samou láskou umačkat a zároveň brečet, protože ho prostě miluju. Doprovodil mě domů a teď tu tak sedim nad timle textem a přemejšlim, jestli je vůbec možný, aby to všechno bylo ještě šílenější, než už to je. Květen byl měsíc lásky.

beautiful, flower, and flowers image

9.5. In pieces

9. května 2018 v 21:48 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Potřebuju obejmout, pohladit, slyšet, že mě má někdo rád. Dlouho jsem se necejtila tak moc sama, přitom mám kolem sebe poměrně dost lidí. Jenže já potřebuju TEBE. Stejská se mi a ani nevim, proč to tak je. Že bys mi dodával pocit štěstí pouhym úsměvem? Nejspíš to tak bude. Tvůj krásnej úsměv bych mohla sledovat celý dny. Nechci se zamilovat. Ne do tebe.
Rozchod bolí pořád a proto jsem ještě radši, že tě mám, i když jsi zase tak daleko. Doufám, že tebe neztratim nikdy.
Na rozchodu jsou nejhorší ty společný vzpomínky, protože se najednou stanou samotným peklem. A tak jdu městem a před očima mám tebe, jak se na mě křeníš a dáváš mi pusu pod každym rozkvetlym stromem na prvního máje.
Nějak to zvládnu, důležitý je se s tim nesnažit za každou cenu vypořádat. Prostě tomu nechám čas, nic víc mi nepomůže.
V dnešní květnovej podvečer jsem byla vlastním svědomím donucena jít běhat. Vůně posekaný trávy a přicházejícího deště mi připomněly, jak tohle miluju. Teď poslouchám Slipknot a myslim na to, jak jsem se měla skvěle a přece mi to bylo málo. Hnala jsem se za štěstím, až jsem potkala tebe a v tuhle chvíli tě miluju a zároveň proklínám.
Nějak mě ten život nebaví, protože ať se snažim sebevíc, je to k ničemu. Vždycky jsem byla průměrná a nevýrazná a cejtim, že to tak bude už napořád. Nevadilo by mi to, jen mě štve, že vážně veškerá snaha je zbytečná.
Koho zajímá, jestli jedno další světlo vyhasne? Na nebi miliónů hvězd.
always, feelings, and inspiration image