Když nemůžete půl roku usnout, celý okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen.


16.6. Plastika

16. června 2018 v 15:19 | Effy |  Do posledního kreténa (2018)
Červnový dny přinesly spoustu nečekaných zvratů. První červnová noc proběhla u přítele doma, druhá noc v baru. "Přitahuješ mě," tohle prostě z kámošových úst slyšet nechcete, obzvlášť, když je jeho přítelkyně vaše dobrá kamarádka. Už třetí týden za sebou jsem byla s D. Něčim mě strašně přitahuje, ale vim, že z toho nic víc než flirt nebude. Hrozně mě ten kluk mate, já fakt nevim, co si myslet. Proto radši moc nemyslim, akorát bych se vztekala, že nic neni podle mých představ. Už asi dvakrát jsem mu napsala první, ale že by to udělalo nějak velkej dojem se mi nezdá. A tak dám na radu jedný mý kamarádky, budu mrcha. Mrchy to maj v životě vážně mnohem snazší. Prostě si počkám, až přileze a jsem si jistá, že k tomu dojde.
S bejvalym jsme to zas dali dohromady. Voják je teď pro mě ale číslo jedna. Důvod je prostej, pochopila jsem, že větší štěstí už nejspíš nenajdu. On představuje všechny nenaplněný touhy a stačí jedinej pohled na jeho krásnej úsměv a taju, taju, taju.
Říkám si, že nesmim bejt takovej přizdisráč a nebát se reakce ostatních. Jsou to jenom lidi, stejně jako já. Sice občas zlí lidi, ale furt lidi. Táta mi nedávno řekl, že nemůžu bejt furt takhle slušná a jen na něco čekat, že takhle se nikam nedostanu a zaseknu se na jednom místě. Musim bejt mnohem průbojnější. Beru jeho slova na vědomí, tak uvidim, co z toho bude. Mám taky totiž abnormální tendenci všechno totálně posrat.
Byla jsem dva dny sama doma a nejvíc jsem bojovala s touhou jít všechno snědený jídlo vyzvracet. Brečela jsem jak blázen, ale zvládla jsem to. Dlouhou dobu jsem byla v pohodě, ale posledních pár týdnů se o hubnutí mluví dost často a to mě asi nějakym způsobem "vrací zpátky". Rozhodla jsem se, že se vrátim na váhu 45 kg, protože v tu dobu se mi hodně dařilo, pak uvidim, jak budu spokojená.
Mimochodem, mám za sebou rhinoplastiku! Splnila jsem si sen. Před pěti lety jsem byla v rámci jednoho školního projektu v Itálii, kde jsem se poprvý pevně rozhodla, že plastiku podstoupim. Bylo to v podvečer kousek od moře, už bylo celkem chladno. Všechny ty holky tam vypadaly jak modelky a já jak obluda, navíc s úplně zmrzlym červenym nosem :D. Tak moc mě štvalo, že se sama sobě nelíbim, až jsem fakt šla pod kudlu. Tři dny jsem trpěla, teď už mě štve jen to, že furt dejchám pusou, necejtim chuť žádnýho jídla ani pití, nemůžu moc mluvit a děsně se těšim, až si pořááádně umyju vlasy a obličej :D. Už jen dvanáct dní a novej život může začít. Trochu se bojim, že ani s novym nosem si nebudu připadat hezká, ale svěřila jsem se do rukou profíkovi, takže by to mělo být fakt boží :D.

sky, clouds, and moon image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama